Vánoce a oslava příchodu Nového roku v Bosně vyvolala opětnou diskuzi o bosenském islámu.
Svědčí o tom komentář Nedžada Latiće na webu The Bosnia Times nazvaný latinsky „O tempora, o mores!“ (Jaká doba, takový mrav) a v podtitulku autor napsal: „Bosenská muslimka raději vyfotografuje své dítě se Santa Clausem než s vousatým vahábistou“ a ptá se „proč“. Ve své úvaze upozorňuje na skutečnost, že mezi bosenskými muslimy se rozohnil spor mezi „sekularisty a islamisty“, což je podle Latiće ještě více podněcováno rigidními a primitivními projevy v současné společnosti, které nelze shrnout nebo označkovat za pouhý spor islamistů a sekularistů. Jak uvádí je to dáno „zkušeností a osudem s mezimuslimským sektářským dělením.“ Tvrdí dále, že ani Bosna není uchráněna globálně politickému rozporu mezi Saudskou Arábií a Íránem, který se do ní promítá.
Extrémní stanoviska se podle Latiće dostala i do období vánočních a novoročních křesťanských oslav. Došlo ke zmíněnému teroru nad mlčící většinou pohoršující se nad těmito svátky. Přitom jak většina bosenských muslimů se během těchto svátků chová, Latić popisuje: „Většina bosenských muslimů neslaví příchod Nového roku, nezdobí žádný stromeček ani neorganizuje příchod St. Clause. Stejně ale nepovažují za hřích, když se jejich děti připojí k oslavě s jinými křesťanskými dětmi a dostanou dárek. Oni sami svým sousedům křesťanům i sekulárním muslimům popřejí hezké svátky.“
Chování bosenských muslimů se často stává předmětem mnoha diskuzí na Západě a jsou dáváni za vzor ostatním muslimům. Před mnoha lety německá stanice Deutsche Welle zveřejnila komentář, který dodnes se často cituje a v něm se o muslimech v západních zemích píše: „Tito lidé nejsou chápáni jako evropští muslimové, ale jako cizí subjekt uvnitř evropské křesťanské a demokratické tradice.“ Vznikla diskuze, zejména kvůli muslimským extrémistům, zda je vůbec možné spojovat islám a demokracii. Na Západě je brán v úvahu především islám, spojovaný s arabským světem. S tím se zrodila otázka, zda právě bosenský islám by se neměl se svojí tradicí koexistence s dalšími náboženstvími stát jakýmsi vzorem. Na bosenském islámu je ceněna jeho institucionalizace a to jako demokratické organizace. Funguje na principu voleb, ale přitom organizace je přísně hierarchizována a má své představitele, kteří jsou oficiálními reprezentanty islámu. To odpovídá hierarchii křesťanských církví a navíc je zde představitel muslimské komunity, se kterým mohou státní orgány v dané zemi jednat.
Proti tomuto chápání vzoru bosenského islámu se ale staví mnozí islámští myslitelé. Mohamed Jusić, poradce nejvyššího bosenského muslimského duchovního (reisu-l-ulema) Huseina ef. Kavazoviće tvrdí, že neexistuje bosenský islám, ale pouze bosenská zkušenost jak žít podle islámu. Podobně Kerem Öktem z Evropských studií při Oxfordu tvrdí, že v Evropě již staletími žijeme s islámem a neexistuje jedno evropské islámské společenství. Existují podle něj desítky různých nacionálních, jazykových a kulturních skupin, a proto je těžké ustanovit jeden model pro všechny.
Nicméně Bosňané a mezi nimi četní intelektuálové si dokáží představit právě jejich model pro Evropu. Tvrdí, že se tak islám může s fezem dostat až do Bruselu. Mezi ně patří bosenský teolog, předseda Světového bosenského kongresu Mustafa ef. Cerić, který si myslí, že bosenský islám proti tureckému a jiným je nejblíže Evropě.
Uzavřeme diskuzi o bosenském islámu opět komentátorem Nedžadem Latićem shrnující tyto úvahy: „Islámský svět se budí ze své staleté utlačenosti, letargie a pasivnosti. Po arabském jaru povstaly muslimky. Trhají své okovy, do který byly přikovány zaostalými tradicemi a obyčeji. Děje se tak právě tam, kde vládne teokracie. Budí se také mlčící většina. Chybí ji však intelektuální vedení. To je problém islámského světa a také Bosny a Hercegoviny.“
Nedžad Latić se nakonec vrací ke konkrétnímu problému, který se týká křesťanských Vánoc a oslav Nového roku. Píše o tom, že muslimové v Bosně trpí tím, že když oni slaví své svátky nemá to takový dosah jako u křesťanů. „Mají dokonce pocit méněcennosti,“ píše Latić a viní za to zdejší islámské společenství, které je ve vleku islámské pasivity zděděné z dob totalismu. „Svátky jsou proto, aby se slavily,“ konstatuje nakonec Nedžad Latić.