Často jsem tázán na rozdíly mezi chorvatštinou a srbštinou. Dotazující tuší odpověď, ve které je nezklamu. Zavrtí hlavou, řka, že brněnský hantec by se mohl také stát spisovným jazykem.

Oba národy Srbů a Chorvatů si bez problémů po stránce jazykové rozumí, když rozdíly jsou minimální. Vzpomenu si na otce, který byl překladatelem do srbochorvatštiny a mimo návodů pro automobil Škoda nebo traktor Zetor, překládal časopis „Čehoslovačka“. Pomáhal mu občas kolega Chorvat a někdy se chytli, jak se co správně přeloží. Spor byl o to, co je spisovné jako srbochorvatština a co je pouhým nářečím buď v chorvatštině nebo srbštině.
Běželo mi to hlavou, když čtu v chorvatských médií o soutěži o nejlepší nové chorvatské slovo.
Na soutěži, která existuje od roku 1993 nemusíme shledávat nic podivného. Naopak u nás bychom něco takového mohli přivítat, když místo amerikanismů Chorvaté vymýšlí čistě chorvatské výrazy. Letos soutěž z pěti set došlých návrhů vyhrálo slovo „prestrujnik“, což má nahradit slovo „adaptér“. Když vám někdo chorvatsky řekne, abyste nepřeháněli se „sećericou“, myslí tím na všechny plodiny, ze kterých se vyprodukuje cukr. To slovo se umístilo na druhém místě.
Toto jazykové úsilí přijde sousedům v Srbsku poněkud zvláštní až humorné a dělají si z toho legraci. Na to Chorvaté jim říkají, že si Srbové myslí jací nejsou frajeři, když používají slovo „influencer“ a oni Chorvaté mají vlastní výraz „utjecajnik“. Dále připomínají Srbům, že jejich jazyk se skládá z třiceti pěti procent z turkysmů, zatímco chorvatština jich má pouhé tři procenta a 2,8 procenta germanismů. A tak se Chorvaté činí a brání se cizím jazykovým vlivům tekoucích na občany z médií. Ti vymýšlí nová slova nejen pro finanční odměnu spojenou s cenou Dr.Ivana Šretera (na snímku je jeho pomník), ale také v naději, že právě jejich slovo se ujme jako například „označnik“ (hashtag) nebo „vlastopis“ (selfie).
Jejich úsilí jde na nervy nejen Srbů, ale také sousedům v Bosně, když natolik věhlasným „ćevapům“ dali název „mljevenica“ a jako by ani to nestačilo, tak vymysleli nové jídlo, které pokřtili názvem „ćevarke“,což není nic jiného než ćevapy se škvarkama.
Svůj nacionální až nacionalistický náboj tato chorvatská usilovnost dostala po vyhlášení státu Republika Chorvatsko v roce 1991. Začala se vymýšlet nová slova, jen aby se některá dosavadní lišila od těch, která tvořila jugoslávskou oficiální srbochorvatštinu. Na letištích se měnil název „aerodrom“ za „zračna luka“ a zde zaparkované helikoptéry se proměnily v „zrakomlaty“.

KDO BYL CHORVATSKÝ GÁNDÍ
Vše to mělo svůj historický podtext v chorvatsko – srbské nevraživosti a údajné srbské touze po mocnářství za dob socialismu. S tím je spojen příběh chorvatského „Gándího“ lékaře Dr.Ivana Šretera (na snímku). Když v na podzim roku 1984 léčil jistého důstojníka Jugoslávské armády napsal do příslušné rubriky místo srbochorvatsky „penzionirani oficir“, tak uvedl „umirovljeni časnik“. Což je čistě chorvatsky. Za to byl obviněn, že „se dotknul vlasteneckého a národního cítění občana a porušil zákon.“ Soudkyně ho odsoudila na padesát dní vězení. Lékaři nebylo nic platné, že se obhajoval tím, že slovo „časnik“ je i ve slovníku stejně jako „oficir“ a používalo se daleko dříve než za fašistického Chorvatska. Trest byl zmírněn na deset dní. Stalo se však, že během povstání chorvatských Srbů v roce 1991 se k nim obrátil s výzvou, aby „všichni zůstali společně pod chorvatskou, italskou, československou a srbskou vlajkou a nemalovali po zdech obecních úřadů srbské četnické symboly.“ Byl s dalšími Chorvaty zatčen a v záchytném táboře na následky mučení zemřel. Stal se pro Chorvaty mučedníkem a symbolem chorvatského jazyka. Proto byla cena soutěže o nové chorvatské slovo nazvána po něm.