Černá Hora od své samostatnosti v roce 2006 uspořádala již v pořadí čtvrté prezidentské volby, které vyhrál v druhém kole představitel nové populistické strany „Evropa teď!“ Jakov Milatović.

O necelých osmnáct procent porazil druhého kandidáta socialistu a jednoho z nejdéle v Evropě vládnoucích politiků dosavadního prezidenta Milo Djukanoviće. Ten od roku 1989 - 34 let dokázal se zbavovat svých politických protivníků a v jedné z nejchudších zemí Balkánu sváděl ekonomické neúspěchy na vnější faktory. O jeho síle svědčí i to, že se dostal do volebního finále. Kdyby vyhrál i tyto volby, překonal by rekord Josipa Broze Tita, který Jugoslávii vládl 35 let. Černohorský novinář Edin Smailović, že je to tím, že Černohorci jsou tradičně věrní své vládě a dokládá to na příkladu černohorského krále Nikola Petroviće. Král v zemi vládl 56 let a byl by na trůnu nadále nebýt vpádu Rakouska-Uherska do Černé Hory v první světové válce.
Milo Djukanović se vždy odděloval od Ruska a Srbska, včetně Srbské pravoslavné církve, přivedl zemi do NATO a vyhovoval proto více Západu než nyní zvolený prezident. Západ z obavy ze srbského vlivu dlouhá léta Djukanovićovi promíjel a toleroval sklon ke korupci, i když mnohokrát média ho obviňovala, že má podíl na pašování cigaret a praní špinavých peněz.
Pro dlouhé vládnutí Djukanoviće nový prezident Jakov Milatović zvolil oslavná slova: „Dočkali jsme se svobody!“ Myslel také na osvobození země od zneužívání státních finančních prostředků pro soukromé a účely jedné politické strany. Boj s korupcí byl také heslem nového politického uskupení „Evropa teď!“, jehož předsedou je Milatović. Strana oslovuje především mladé lidi, a ti převážně volili Milatoviće za prezidenta. Mladé nalákal rovněž na sliby vyšších příjmů, neboť nová generace chce zůstat v Černé Hoře a nechce odjíždět za prací do zahraničí. Dalším trumfem proti Djukanovićovi je zakopání válečné sekyry proti Srbsku a vnesení klidu do černohorské rozdělené společnosti mezi prosrbský živel a tzv. vlastenecké komitské hnutí (komiti). Údajně se k Srbům hlásí až třicet procent černohorské populace. Eventualita možného opětovného většího spojenectví se Srbskem ale straší Západ z obavy, aby nejmenší člen NATO se nestal v organizaci pátou kolonou. Známé jsou ruské snahy ovlivnit politiku Černé Hory a další hrozbou je zadluženost země vůči Číně.
Jakov Milatović ovšem mluví o tom, že i když je spojencem se Srbskem, tak rozhodně jde evropskou cestou a slibuje brzký vstup do EU. Tato taktika přinesla také úspěch, neboť Djukanović sliboval jen vstup do EU, ale nepřinášel uklidnění se Srby. Nový prezident představuje usmíření s balkánským sousedem jako pozitivum pro investory, kteří požadují vnitřní stabilitu společnosti a nikoli hádky.
Důležité na černohorských volbách je skutečnost, že prezident stejně jako u nás nemá velké pravomoce. Zdejší volby ukazují na možné nasměrování v červnových parlamentních volbách. Jde o mimořádné volby, neboť nestabilita v Černé Hoře přinášela poslední dobou pád jedné vlády za druhou. Nyní se zdá, že politické uskupení prezidenta Milatoviće může díky velké podpoře voličů přinést uklidnění do parlamentu k sestavení nové stabilní vlády. Vzhledem k zadluženosti země a k nízkému životnímu standardu jsou úvahy balkánských médií o nástupu prosperity velice zdrženlivé. Píší, že jde spíše o volební sliby.
Mimo jiné Milatović je populární také proto, že je mladý a jeho manželka je pro svůj vzhled Černohorci velmi obdivovaná.