Eva a Martin, pár cyklistů z Čech se o letošní dovolené vydal napříč Srbskem, když se k nim v okolí Boru přidalo zatoulané čtyřměsíční štěně – fenka. Běžela s cyklisty. Vytrvalost se fenečce vyplatila, když ji potkal šťastný osud.
Eva s Martinem si mysleli, že štěně zůstane v jedné vesnici, kde byl pro ni dostatek jídla. Opak byl pravdou. Štěně se dále vydalo s mladými cyklisty na cestu. Ujeli celkem 55 km a štěně se jich stále drželo. Nechtělo je pustit dál samotné. Měli před sebou k cíli ještě dvacet kilometrů a bylo jasné, že psík by se odtamtud již nedokázal vrátit zpět. Také kdyby měl běžet ještě dál, by bylo to pro něj únavné. Koupili košík, dali do něj psa a dojeli do Čuprije. Neměli zatím žádný plán, než se ve městě ubytovat. Našli nocleh a štěně nechali přede dveřmi. Když vyšli ráno ven, zjistili, že se psík od dveří nehnul. V tu chvíli nevěděli co s ním. Přemýšleli, že si štěně ponechají, ale věděli, že je to komplikované. Přesto se obrátili na veterinární správu, kde jim poradili, jak dál. Celý příběh dostal nový rozměr se šťastným epilogem.
Nakoupili štěněti obojek, vodítko a začali ho učit základním povelům. Vše se odehrávalo začátkem září a přes svým odjezdem do Čech nechali psíka naočkovat. Místní sdružení Ravno štit z Čuprije jim slíbilo, že se postará, aby se štěně co nejdříve dostalo ke svým páníčkům do Čech. Eva a Martin netrpělivě měsíc čekali, aby začátkem září se v Praze se svým milovaným pejskem setkali. Teď budou všichni již společně navždy.
Mnohokrát se někomu z nás stane na dovolené podobný příběh, ale ne vždy máme trpělivost a ochotu podstoupit stejné jako Eva s Martinem.