Ve středu 13. září se na Velvyslanectví Srbské republiky představilo před srbskou diasporou kosovské vydavatelství Panorama – Jedinstvo. Jeho dnešní týdeník Jedinstvo (Jednota) vznikl jako deník 25. prosince 1944 v Prizrenu a od roku 1946 vycházel v Prištině.

V sedmdesátých letech vycházel rovněž v albánské a turecké mutaci (Rilindža a Tan), dokonce v té době v Prištině byla velká a nejmodernější tiskárna na Balkánu s dvěma rotačkami, kde se tiskly mimo novin, časopisů také knihy. Vše trvalo do bombardování Jugoslávie v roce 1999, kdy se list stěhoval do Kosovské Mitrovice a vycházel nepravidelně. V té době existoval již jako vydavatelství Panorama – Jedinstvo, které je nejstarším vydavatelem v Kosovu a Metohii. Po roce 2000 se práce vydavatelství, které začalo vydávat i knihy stabilizuje a to díky zejména také současné jeho ředitelce Rade Komazecové (na snímku vlevo). K tomuto období podotkla: „Staří Římané brali, že vyhnanství je horší než smrt. Navíc došlo k tomu, že Albánci pálili veškerou produkci našeho vydavatelství a to před očima vojáků KFOR, mise OSN a UMNIK. Museli jsem začínat od prvopočátku.“ K tomu dodává, že jestliže v srdci si nesete testament z Kosovského pole a v očích nebe nad Gračanicí, Dečany a patriarchátu v Peći jste na správné cestě, jdete za světlem na jejím konci. Již tehdy začala útrpná, ale o to záslužná práce vydavatelství, když svět informovalo o všem, co se Srbům v Kosovo děje ze strany albánské většiny. Později se k této práci přiřadila osvětová činnost, kdy vydavatelství vydává nejen knihy zdejších srbských kosovských autorů, ale stará se o distribuci učebnic v srbštině, neboť kosovské úřady je srbským dětem nedistribuují. Ředitelka Rade Komazecová to vše vyjádřila pocity: „Srbské kulturní dědictví v Kosovu a Metohii není pouze srbským kulturním pokladem, ale také křesťanským a univerzálním bohatstvím.“
Večerem na srbském velvyslanectví v Praze podtrhovalo atmosféru prostředí kosovských Srbů kulturní doplněk v podobě písní krásné zpěvačky Very Stolićové (na snímku vpravo) například její píseň „Nedam nikom što je moje“ provázené doprovodem bubnů a symfonického orchestru vytvářející dramatickou atmosféru (viz https://www.youtube.com/watch?v=N1ngaGddntM). Sama pro média k této písni řekla: „Cílem je k Srbům vyslat zprávu o významu zachování svatých míst v Kosovu a především, prokázat podporu našemu lidu tam žijícímu.“
V podání herců z Národního divadla v Prištině Jasminy Stoilkovićové a Nebojši Djodjeviće pak zazněla díla srbských tvůrců z Kosova. Za všechny úryvek z básně „Seobe“ od Radomira Stojanoviće:

Oči južnih ikona
noćas su gorele kao zvezde
a polje ličilo
na napuštenu sobu
o čiji prozor
ostala jedna reč
da grebe
Nakon budućom čežnjom
Gračanica gori
i nebo postaje bogatije
za jednu vatru.

Jistě potvrdíte, že je to silně emotivní text navíc pravdivý.
Stejně emotivně otřesně zaznělo od Rade Komazecové, když jsem se zeptal, jak vysvětlí rozdíl v obsahu srbských kosovských webů kosovo-online.com a kossef.info. „Ten druhý web platí Britové,“ řekla ředitelka vydavatelství. „To je snad jedno, ale pracují tam Srbové, tak by měli držet za jeden provaz,“ namítám. „Víte, když pro někoho hrají peníze hlavní roli...“ lakonicky řekla. Bylo mi to z toho všelijak, ale ostatně známe to z Československa v letech sedmdesátých a osmdesátých minulého století...