Existuje neověřená zkazka, že splitští studenti přivezli kolem roku 1908 z Prahy do Splitu vodní pólo, které si chtěli zahrát na pláži Bačvice. Ovšem vzhledem k tomu, že moře je na této splitské pláži mělké, vznikl picigin, který se už po konci první světové válce začal hrát tak, jak se hraje dodnes. Z tohoto sportu se nakonec stalo nehmotné chorvatské kulturní dědictví.
Začněme ověřenými informacemi, podle kterých tato hra vznikla ve Splitu v roce 1923 a letos oslavuje 100 let svého vzniku. Domovem této hry je známá splitská písečná pláž Bačvice. Právě písek a pozvolný sestup do moře se staly základními kameny piciginu. Hru hrají mladí staří i ženy a rozšířila se rychle po celém dalmátském pobřeží. Stačí pro ni dva lidé, ale ideální je pětice, která vytvoří pětiúhelník v mělké vodě, kde vyhodí do vzduch jeden proti druhému malý gumový míček. Všichni se apk snaží jej pomocí akrobatických skoků, co nejdéle udržet ve vzduchu. Hra nemá vítěze ani poražené, hraje se pro efekt nejkrásnějšího skoku plavmo nad hladinou a co nejdelšího času pro udržení míčku nad vodou. Jednoduše v letu plácnete dlaní nebo hřbetem ruky do balónku ve směru dalšího hráče. Můžete pochopitelně nakopnou míček i nohou, tomu se nebrání. To dokázal legendární první brankář Hajduku Split Luka Kaliterna, který udržel míček ve vzduchu nohou. Hra má své legendy, kterými byli hráči první generace piciginů bratři Kamber a Aleard Kraljevićovi. Do análů hry se navždy zapsali také další hráči Galo Jukić, masér Hajduku nebo šéf splitské chirurgie Miro Kraljević. Sezóna pro picigin se ukončuje 30. září, kdy se na Bačvicích na oslavu koná karneval. Ovšem neoficiálně se hraje i přes zimu pro otužilé borce.
Svoje zlatá léta pro picigin nastala po konci druhé světové války, kdy se začaly sdružovat party do družstev, které soutěžily v kráse svých skoků a délce udržení míče ve vzduchu. Soutěže přitahují na břeh až stovky diváků, kteří tleskají nejvydařenějším skokům a souhře hráčů.
Legendou piciginu na Bačvicích se stal aranžér výloh podniku Jugoplastika Emil Giosenti, který určoval, kdy se bude hrát, svolával členy jednotlivých mužstev a staral se o podobu míčku. Dal vznik tomu, že balónek se začal dělat z tenisových míčků, které zbavil jejich „chlupatého“ obalu a gumový vnitřek „tenisáku“ ještě přebrousil. Hra picigin se pro Emila stala celoživotní vášní.
Některé dřívější části „seriálu“ (Ne)známé Chorvatsku můžete číst zde: https://inbalkan.cz/index.php/special