Srbského tenistu Novaka Djokoviće navštívil v Bělehradě novinář americké televize CBS News Jon Wertheim. Na stránkách webu této televize můžete číst hodinovou výpověď šestatřicetiletého tenisty, který se stal historicky absolutní světovou jedničkou.
Dokázal získat 24 titulů ve dvouhře, o dva více než jeho odvěký rival Rafael Nadal a o čtyři více než Roger Federer. Novinář Wertheim si po rozhovoru učinil závěr: „Zapomeňte na rychlost nebo sílu. Flexibilita umožňuje Djokovićovi podávat takové výkony. Umožnilo mu také vzepřít se proti běhu času.“
Novak Djoković zavzpomínal na své začátky ve „velkém“ tenise. V té době nedokázal vyhrát nad Fererem, Nadalem, byl až třetí… Dnes přiznává, že se cítil před velkými zápasy hodně vystrašený.
Djoković vzpomíná na Nadala: „Na Roland Garros jsme měli skříňky vedle sebe, takže jsme byli dost blízko sebe. Sice jsme se snažili dát jeden druhému prostor, ale šatna nebyla tak velká. Pozoroval jsem způsob, jak Nadal poskakoval, než jsme šli na kurt. Hned vedle mě zkoušel sprinty. Dokonce jsem slyšel hudbu, kterou poslouchal ze sluchátek. Šlo mi to na nervy. Na začátku kariéry jsem si ale neuvědomoval, jak je to všechno součástí scénáře. Takže mě to děsilo. Také mě to ale motivovalo dělat věci sám podle sebe a ukázat, že jsem připravený. Že jsem připravený na bitvu, na válku.“
Rozhovor se rozběhl k rozebírání psychologické stránky tenisu.
Djoković k tomu říká: „I když v tenise nedochází k fyzickému kontaktu, tak stále je tam hodně očního kontaktu. Když si měníme strany, když sedíme na lavičce. Je zde velká obrazovka, která ukazuje, jak pijeme vodu. Tak se na soupeře podívám, jak pije vodu. Jestli se potí více než obvykle. Jak dýchá… Dýchá zhluboka nebo nikoli? A pak se dívám, jak komunikuje se svým týmem. Tyto různé prvky hrají všechny svoji roli, skutečně ovlivňují výkon a hru samotnou.“
Novinář Jon Wertheim si myslí, že Djoković na lavičce působí uzavřeně. Ten ho vyvádí z omylu: „Možná mohu vypadat uzavřeně, ale věřte mi, uvnitř je bouře. Největší bitva je vždy uvnitř.“
Následně srbský tenista vyslovil názor na určitý psychologický přístup ve sportu: „Nemám rád názor - myslete pozitivně, buď optimistický. Nebo není prostor pro selhání, není místo pro pochybnosti a podobné věci. To lze si myslet, ale není to zcela proveditelné. Jsme lidské bytosti. Zároveň platí, že pro šampióny nebo ty, kteří se jimi chtějí stát, není místo setrvat dlouho v emocích. Musí to být krátké. Praskne to ve mně. Křičím na kurtu, ať se stane cokoliv. Ale pak jsem schopen se od toho odpoutat a sebe resetovat.“
Jak všichni, kdo sledují tenis ví, Djoković za svoji kariéru vzteky rozbil bezpočet raket. K tomu říká: „Nejsem na to hrdý. Když to udělám, stydím se za sebe. O tom není pochyb. Ale zároveň přijímám sebe jako chybující lidskou bytost.“
V této chvíli muselo padnout téma neoblíbenosti Djokoviće u diváků. K tomu poznamenal: „Většinu své kariéry jsem hrál proti nepřátelskému prostředí na tribuně. Pak stres je ještě mnohem větší. Učím se, jak v takovém prostředí nepodlehnout. Vlastně je lepší, když, když mě nemají rádi, neboť pak ze mě vykřešou to nejlepší. Zároveň si ale pochopitelně víc užívám (smích) v prostředí, kde mám hřejivou podporu.“
Djoković dodal svoji covidou zkušenost z Australia Open v roce 2022: „Měl jsem většinu světa proti sobě jako padouch. Mám ale praxi z tenisových kurtů s davy, které mi nefandí. Tohle byla zvláštní zkušenost, kterou jsem v životě nezažil… Lidé se snažili mě prohlásit za antivaxera. Nejsem antivaxer, ani provaxer. Jsem jen pro svobodnou volbu.“
V dlouhém rozhovoru Djoković přiznal směrem k budoucnosti, že ho nová nastupující generace tenistů motivuje hrát nadále a to s ještě větším úsilím. Mladí tenisté jsou blíže věkem spíše k jeho dětem než k němu a Novak Djoković na to reaguje: „Nevím, jestli to zní dobře, ale abych byl upřímný, myslím si, že další mojí motivací jsou tito mladí kluci. Jsou velmi hladoví a hodně nabuzení hrát svůj nejlepší tenis právě proti mně. Myslím, že to ve mně tak trochu probouzí bestii.“