Nevím jak vy, ale na svátek sv. Nikoly než odejdu k večeru položit svíčky k chrámu svatých Cyrila a Metoděje v Praze v Resslově ulici, je to rodinný obyčej, myšlenky mi poletují ve vzpomínkách…


Než jsem dnes připravil „podvarak“ s uzeným masem, abych se vším všudy uctil svátek (pošteno slavio) a připil slivovicí z Vrnjačke banji, zabloudil jsem myslí k ikoně sv. Nikoly v kostele Zesnutí přesvaté Bohorodice na Olšanských hřbitovech. Nevím proč, ikona se svými vyobrazeními v rámečku obklopujícího sv. Nikolu mi nikdy nedala klid. Připomínala mi trudnou pouť životem.
Dnes jsem hledal její vznik, možná někdo lépe napoví, ale hledání na internetu mě zavedlo do Ruska k sv. Nikolovi v městě Zarajsk na řece Osjotr u Rjazaně. V Rusku je pochopitelně v galeriích a kostelech řada ikon sv. Nikoly, ale tato v Zarajsku je zřejmě originál a historik Andrzej Poppe ji řadí do 16. století. Na obraze sv. Nikola pravou rukou žehná, v levé svírá evangelium. Lolem něj v rámečku jsou zobrazeny události z jeho života.
K ikoně se váže příběh, se kterým je svázána historie starověké zázračné ikony, která se nedochovala. Ta měla být přivezena z ukrajinského Korsunu (jiní tvrdí, že z Chersonu) přes Novgorod do Rjazaně v roce 1225. V roce 1237 Rjazaň jako první zažila hrůzu invaze Mongolů. Příběh o zpustošení Rjazaně mongolským dobyvatelem chánem Bátúou vypráví, že po zavraždění rjazaňského prince Theodora se jeho manželka princezna vrhla z vysoké věže, než aby padla do rukou chána Bátúa. Po pohřbu prince a princezny pod ikonou sv. Nikoly Korsunského dostala ikona nové jméno „Zarajská“.
Historikové tvrdí, že podoby sv. Nikoly na pravoslavných ikonách pochází podle velké ikony, kterou král srbský Stefan Dečanski daroval katedrále v italském Bari. Sem mimo jiné byly v roce 1078 přeneseny ostatky sv. Nikoly ze stejnojmenného kostela v turecké Myře. Ikona s ostatky je uložena v katedrále v Tajné kapli a zřídka se z ní vynáší. Obvykle je to buď v období velkého sucha nebo za velkých dešťů, kdy lidé se k sv. Nikolovi modlí, aby přírodní katastrofa ustala. Ve středověku do katedrály přicházeli malíři, aby shlédli podobiznu sv. Nikoly a podle ní malovali své obrazy a ikony.
Vrátím-li se do kostela Zesnutí přesvaté Bohorodice na Olšanských hřbitovech vím sice, odkud pochází pravděpodobný originál zdejší ikony sv. Nikoly, ale hlavou mi bloudí otázka, kde se vzala zdejší ikona a kdo ji namaloval.