29.listopad se v bývalé Jugoslávii slavil ve velkém, zejména když se státní svátek dal spojit s víkendem. V tuto roční dobu byl svátek spojován s prasečími hody a v televizi běžely i u nás známé filmy o partyzánech. Byl oslavován a veleben maršál Tito (návrh na titul „maršál“ vzešel od Slovinců). Dnes si lidé v bývalé Jugoslávii spíše vzpomenou na přestříhávání pásek při otevírání nových silnic a továren, než aby vzpomínali na historické druhé zasedání Antifašistického shromáždění národního osvobození Jugoslávie (AVNOJ).

Tehdy v bosenských Jajcích v roce 1943 partyzáni odebrali moc vládě v exilu, zrušili monarchii a vyhlásili republiku. Churchill se ještě snažil království zachránit a vyslal do Jugoslávie na jednání s partyzány svého syna majora Randolpha Churchilla. Málo se ví, že také Stalin nebyl hned příznivcem nové republiky a Titovi mluvil do duše o kompromisu a že teprve později má představitelům staré vlády „bodnout dýku do zad“. Dnes víme, jak vše dopadlo a víme, že se svátek již neslaví.
Přesto o víkendu se konala jak v Chorvatsku, tak Srbsku shromáždění, ale se zasedáním AVNOJ to nemělo nic společného. Zatímco oslavy 29. listopadu se dříve konaly v duchu jednoty, letos víkendová shromáždění v obou republikách měla charakter demonstrací a rozděleného národa. Vzhledem k tomu, že demonstrace v Záhřebu byla proti covidovým opatřením, což známe i od nás, soustřeďme se na četné demonstrace v několika srbských městech.
Příčinou byla politika vládnoucí strany prezidenta Vučiće Srbské pokrokové strany (Srpska napredna stranka – SNS), se kterou v Srbsku ne všichni souhlasí a stává se příčinou dělení národa (viz článek „Rozdělené Srbsko“ https://1url.cz/YkhbH). Tentokrát se části opozice znelíbilo přijetí nového zákona o těžbě a zákon o referendu, který ruší předchozí povinnost nejméně padesátiprocentní účasti v hlasování. Srbské ekologické iniciativy tvrdí, že oba zákony byly přijaty jen proto, aby se vyšlo vstříc několika soukromým společnostem. Již dříve se část srbské veřejnosti začala bouřit proti projektu společnosti Rio Tinto, která hodlá v Srbsku v údolí řeky Jadar těžit litium a záměr označila za „ekologickou katastrofu“. To byl důvod sobotního odporu ekologických organizací, které vyzvaly k blokování silnic v Srbsku.
V Bělehradě se akce stejně jako v dalších městech účastnilo několik stovek lidí. Zpráva by tím mohla končit, kdyby nedošlo k brutálním akcím jak ze strany policie, tak ze strany přizvaných příznivců Vučićovy strany. Ti ve městě Šabac napadli demonstrující, vším co měli po ruce od basballových pálek až po kladiva. Jeden ze straníků dokonce vyjel proti demonstrantům s bagrem. Na to druhý den v neděli následovala v Bělehradě protestní demonstrace proti zásahu. Prezident Aleksandar Vučić reagoval na protesty s tím, že nevládní organizace skrývají za ekologií své politické úmysly.
V tom má pochopitelně Vučić pravdu. Situace v opozici dospěla do stavu, kdy využívá jakoukoli možnost pro své zviditelnění. Vyjádřila to v prohlášení místopředsedkyně vlády a ministryně hornictví a energetiky Zorana Mihailovićová: „Blokádou silnic chtěli demonstrující vyvolat pouze chaos, neboť je jim jasné, že nemají podporu obyvatel země.“ Dodala k tomu, aby se raději připravili na volby a tak předvedli své politické názory.
Ze všeho se zdá, že politické rozdíly v srbské společnosti se stále více prohlubují a společnost se dělí na příznivce vlády a její odpůrce. Na tom by nebylo nic zvláštního, kdyby rozpory nedostávaly charakter nesmiřitelnosti a dochází nejen ke slovním ale i fyzickým konfliktům.
O vážnosti situace hrozící větším konfliktem svědčí to, že proti rozkolu ve společnosti vystoupil s prohlášením patriarcha srbské pravoslavné církve Porfirije. Prohlášení cituje na titulní straně dnešní deník Politika: „Nechci analyzovat, co bylo důvodem a příčinou rozporu. Ani nechci rozhodovat, kdo je vinen a kdo není. Ti, kteří ve světě vytváří konflikty a řídí krize, stejně tak ti, kteří nás rozdělují a jakékoli téma politizují, aby vytvořili konflikt parciální a sobeckých zájmů, dobře vědí, kdo za vším stojí. Pouze mohu prosit a apelovat, abychom hleděli jeden na druhého a nenapadali se.“ To je ukázka z prohlášení nejvyššího představitele srbské církve.