V noci z jednatřicátého března na prvního dubna před dvaceti lety byl za dramatických okolností zatčen bývalý jugoslávský prezident Slobodan Milošević. Zapomíná se, že popudem k zatčení bylo obvinění za finanční machinace spojené s celními přestupky.

Miloševićův advokát Toma Fila, který s ním byl ve vile do posledního okamžiku zatčení tvrdí, že věří tomu, že první důvod k zatčení nebyl Haag, ale až pozdější politické rozhodnutí. Tehdejší vrcholní politici Vojislav Koštunica (prezident Jugoslávie), Zoran Đinđić (premiér) a Milan Milutinović (prezident Srbska) prvotně Miloševićovi slíbili, že do Haagu jej nevydají. Srbská televize o všem natočila miniseriál.

Tehdy šlo skutečné drama odvíjející se tři dny. Začalo 30. března, když v sedm večer předseda parlamentního klubu socialistické strany Branislav Ivković vyzval spolustraníky k okamžitému nástupu před vilu Miloševiće, kde se objevilo šest „tajemných“ vozidel s ozbrojenci a sanitka. Navíc se zde shromáždilo kolem padesátky přívrženců Miloševiće a novináři. Milošević byl kolem desáté večer zadržen. Před Justičním palácem to oslavoval dav lidí. V půl dvanácté v noci ale vyjíždí čtyři džípy ze soudní budovy směrem k vládní čtvrti Dedinje a o půlnoci již Milošević před vilou na znak vítězství mává shromážděným lidem.
Druhý den
Situace se opakuje. Milošević je doma, v klidu a dává pro rozhlas po půlnoci své vyjádření: „Se svými blízkými piju kávu a sleduji, co se děje. Před domem je dav lidí a nejde jen o příznivce naší Socialistické strany. Jsou zde lidé, kterým leží na srdci důstojnost a osud našeho národa. Jsem na to hrdý, když vidím takovou podporu.“ Na dotaz, zda je zatčený, odpověděl: Pochopitelně, že nikoli.“
Klid je zdánlivý. Je 31. březen a po druhé hodině po půlnoci se objevila před vilou asi stovka policistů a rozhání ochranku stojící před vchodem i shromážděné lidi. Objevila se skupina zvláštní jednotky a před třetí hodinou hází do vchodu domu výstražný ohlušující granát, rozbíjí sklo dveří, jsou slyšet výstřely, zraněny jsou dva policisté a jeden novinář. V půl čtvrté ráno přijíždí policejní posily třicítka policistů v helmách a s automatickými zbraněmi. Před vchod do vily najíždí bojový transportér a lidé na něj hází láhve. Ve služebních vozidlech přijíždí úředníci ministerstva vnitra, včele s náčelníkem tajné služby Goranem Petrovićem. Je půl desáté dopoledne a ministr vnitra na tiskovce uvádí důvody pro zatčení Miloševiće – finanční machinace a zneužití služebního postavení. Mimo jiné oznamuje že policii v zatčení bývalého prezidenta bránila Jugoslávská armáda. Milošević měl prohlásit, že živého do vězení nedostanou. Asi 150 přívrženců Miloševiće za pokřiku „Slobo, Slobo… Jugoslávie… My tě nedáme“ prorazilo před vilou policejní kordón. Na mimořádnému zasedání vlády si premiér Djindjić stěžuje na chování generálního štábu armády. Odpoledne v Paláci federace má projev prezident Svazové Jugoslávie Vojislav Koštunica, ve kterém nabádá, že Milošević nestojí za to, aby vypukla občanská válka a krveprolití. U Miloševićovy vily stále probíhají šarvátky mezi policií a přívrženci bývalého jugoslávského prezidenta.
Třetí den - finále
První duben, hodina po půlnoci a ve vile probíhá jednání o poklidném zatčení Miloševiće. O hodinu později se šedesátka policistů v plné výzbroji přiblíží k jednomu ze vchodů do vily. Mimo vilu i uvnitř se odehrávalo drama. Zatímco Milošević je v klidu, jeho dcera Marija a žena Mira „šílí“. „Každý krok Marije prozrazoval nervozitu až agresivitu. Dokonce chtěla střílet, na všechny křičela a vyčítala otci, jaká je to hanba, že ho političtí opozičníci mají zatknout a že by se raději měl zastřelit,“ vzpomíná na tu noc z března na duben Miloševićův advokát Toma Fila. Přitom advokát znal Miloševiće jen něco málo přes měsíc a bývalý prezident ho pozval k tomu, aby chránil jeho rodinu. Miloševićovi podle Fily nevadilo, že všichni napadají jeho, ale záleželo mu především na rodině, aby ta byla v klidu. Paradoxem je, že právě rodina v tu dramatickou dobu byla největším problém pro řešení situace a nikoli stovky příznivců bránící Miloševićově vydání.
Je půl páté ráno a od vily se ozve několik výstřelů a ze dvora od vily vyrazí velkou rychlostí dva džípy a několik černých audin. V pět hodin ráno ministerstvo vnitra oznamuje, že Slobodan Milošević byl bez odporu zatčen.
Advokát Toma Fila k tomu dodává: „Premiér Djindjić podepsal prohlášení, ve kterém se zavázal, že Miloševiće do Haagu nevydá, rodinu nechá na pokoji a nesáhne na majetek. Nic z toho se neuskutečnilo. Milošević byl vydán do Haagu, majetek má být odebrán a rodina byla postavena před soud. Originál prohlášení jsem dal Miloševićově manželce Miře a ta emigrovala do Ruska.“