V březnovém vydání Slobodne Dalmacie roku 2021 je vzpomínka na pohraničníka (viz snímek), který padl před sedmdesáti lety jako první Dalmatinec při ostraze jugoslávsko-albánské hranice v roce 1951. Stačí se podívat do historie a v mnohých knihách a publikacích čteme, že roztržka Josipa Broze Tita se socialistickým táborem brzo v roce 1948, viz. Informbyro, přešla nejen do ekonomické a politické blokády Jugoslávie, ale sousední socialistické státy neustále zkoušely bdělost jugoslávských pohraničníků. Z obou stran hranice se stavěly bariéry a docházelo k vážných ozbrojeným incidentům. Náš socialistický tábor střílel po „odpadlících“ socialismu.

Počáteční ostraha jugoslávské hranice byla živelná a jak se dočteme, je to právě sedmdesát let, kdy se začaly v roce 1951 stavět betonové zátarasy zajišťující větší bezpečnost jugoslávskému území. Jugoslávská armáda byla orientována především na obranu proti Západu a musela se ze dne na den přeorientovat, když již v červenci 1948 došlo k prvním incidentům na hranicích s Maďarskem a Bulharskem. Vůbec první jugoslávský voják padl již 8. září 1948 na albánsko – jugoslávské hranici a do konce roku 1948 bylo registrováno 74 ozbrojených incidentů. Od té doby se situace začala jen zhoršovat. Trpělo však i civilní obyvatelstvo v příhraničí, když jeden muž byl zraněn a došlo k zajmutí a zavlečení do ciziny 19 lidí. Již příští rok 1949 vzrostl počet ozbrojených srážek na 442 a byli zabiti čtyři jugoslávští vojáci. Když se v roce 1950 počet incidentů zvýšil na více než dvojnásobek proti předchozímu roku (936) zavládly v Jugoslávii velké obavy, neboť celkově mezinárodní situace se pro Korejskou válku zhoršovala. Jugoslávské vedení mělo nefalšovaný strach, že SSSR a jeho satelity napadnou Jugoslávii. Celková situace byla o to horší, že jugoslávská ekonomika byla dosud závislá na pomoci socialistických států.

V roce 1951 počet hraničních incidentů dosáhl čísla 1517 a při nich bylo zabito osm jugoslávských vojáků. Ten samý rok ale již USA vyslaly do Jugoslávie vzkaz, že v případě útoku SSSR přijdou na pomoc a do Jugoslávie začali cestovat na oficiální návštěvu ze Západu politici. Jako jeden z prvních to byl britský labourista a ministr práce Aneurin Bevan. Rok 1952 vypadá v celé historii nejhrozivěji, neboť došlo až ke 2390 přestřelkám, ale zabiti byli „pouze“ dva vojáci.

V roce 1953 umírá J. V. Stalin, ale jakoby to nemělo vliv na zostřené vztahy, neboť dochází ke 2313 incidentům a padnou dva pohraničníci. Ještě v květnu roku 1953 sovětské ministerstvo zahraničí píše ve své zprávě, že Jugoslávie se snaží o návrat ke kapitalismu a „podporu fašismu ve státním aparátu a armádě“. Přesto se již začíná projevovat vliv nového vedení, které chce vztahy mezi socialistickým táborem a Jugoslávií normalizovat v rámci nastavení celkové nové sovětské zahraniční politiky takzvaného „mírového soužití“. Sovětský ministr zahraničí V. M. Molotov posílá do Bělehradu po dlouhé době velvyslance a s některými sousedními zeměmi dochází k vytvoření smíšených komisí pro vyšetřování incidentů. V roce 1954 počet incidentů spadne na 542 a dojde k jednomu zabití jugoslávského vojáka.

Konečně přichází rok 1955, který je rokem uvolnění vztahů a do Bělehradu přilétá v květnu nejvyšší sovětský představitel Nikita Sergejevič Chruščov.

Téhož roku dochází pouze ke 42 hraničním incidentů a ty jsou oficiálně posuzovány jako osobní selhání nebo nedorozumění. Stejně tak dochází k označování hraničního označení, které je dokončeno v roce 1956.
Nejpodstatnější v této historii je Bělehradská deklarace podepsaná v 2. června 1955, která dala základ v rozvoji budoucích vztahů mezi Jugoslávií a SSSR. Jednání, která jí předcházela, vedená mezi sovětskou delegací, formálně vedenou Nikolajem Bulganinem a jugoslávskou delegací v čele s Josipem Brozem Titem, svědčila o obtížích při dosahování kompromisu. Tato deklarace znamenala veřejné uznání „jiné cesty k socialismu“ a dodnes Srbskem vedené takzvané neblokové politiky. Během setkání se USA, Francie a Velké Británie koncem června 1955 v Bělehradě jugoslávská diplomacie odmítla další závazek ke strategické koordinaci se Západem