Malá skupina mladých mužů z Kosova podporovaná sítí emigrantů ve Spojených státech založili partyzánskou armádu. Podařilo se jim nalákat nejmocnější vojenskou alianci světa, aby s nimi šla do války a společně změnili běh dějin na Balkáně.

Shora je popis knihy „Neboj se, vždyť máš syny v USA“ (Be Not Afraid, for You Have Sons in America) od Stacy Sullivanové. Jde o americkou politoložku a novinářku, která psala o válce v Bosně, pracovala pro organizaci Human Rights Watch a nyní dělá pro ACLU (American Civil Liberties Union), která se zabývá i lobováním. Podle její poutavé napínavé knihy byl natočen film „The Brooklyn Connection“. Jde o příběh kosovského Albánce, který emigroval a ilegálně se přes mexickou hranici v kufru bílého Cadillacu dostal do USA. Začal podnikat a nezapomněl na svoji vlast. Když v roce 1996 jeho bratranec založil Kosovskou osvobozeneckou armádu, pomáhal jí. Příběh je skutečný a jedná se o Florina Krasniqia současného vlivného amerického podnikatele a lobistu kosovského původu. Sehnal miliony dolarů, zbraně a vše nasměroval prostřednictvím nadace „Homeland Calling Fund“ do Kosova k armádě UCK. Největší „zářez“ na lobbistické pažbě zaznamenal, když přiměl Washington a NATO k intervenci v Kosovu.

Kosovo First

Albánské diaspoře která, dávala miliony dolarů na kampaně ve Spojených státech a pomáhala financovat UCK by se nedařilo nebýt zdařilého úspěšného propojení politiky a byznysu. Ve složitém gordickém uzlu, který je těžké rozetnout, se nachází zvučná jména americké politické scény počínaje bývalým prezidentem Clintonem a konče generálem Clarkem.

Mezi přední politiky patří kongresman Eliot Angel zastupující stát New York a okres, kde žije přibližně šedesát tisíc Albánců. Nejde mu o USA ale spíše o „Kosovo First“ a tak se kamarádí s bohatým kosovským Albáncem Harrym Bajraktarim, který ho sponzoruje. Engel například utajoval své podnikání s Bajraktarim s nemovitostmi v New Yorku. Kosovský podnikatel naopak těží z Engelova lobování v Kosovu, kde se dá lukrativně investovat a podnikat.

Ví o tom své další američtí politici, kteří se v Kosovu angažovali a angažují. V odposlechu srbské tajné policie vypráví tehdejší vrchní velitel sil NATO v Kosovu Wesley Clark dřívějšímu generálnímu tajemníkovi OSN Javierovi Solanovi: „Dosadili jsme odborníky, kteří mají hlavní slovo u prozatímní kosovské vlády. Předsedou komise je Fred Barlow, kterého znají jen ti z nejvyšších orgánů v Prištině. Politickým dirigentem je Madeleine (Albrightová), která spolu s Richardem (Holbrookem) kupuje všechno, co má na Kosovu hodnotu.“

Dalším případem je Američan Steven P. Schook, který se v roce 2006 stal zástupcem zvláštního zmocněnce OSN pro Kosovo. Ještě předtím působil jako náčelník štábu kosovských sil na základně Camp Bondsteel a než odešel z armády velel v letech 2003 a 2004 SFOR v Bosně a Hercegovině. Časopis Der Spiegel o něm psal, že je vyšetřován pro agresivní chování a neprofesionální až úzké vztahy s kosovským ministrem energetiky Ethemem Çeku. Ze služby byl propuštěn a po neúspěšném vyšetřování byl obvinění zproštěn. V současnosti pracuje jako poradce bývalého kosovského premiéra Ramushe Haradinaje a má blízko k dalším členům Haradinajovy strany Aliance pro budoucnost Kosova.

V poslední době se píše o bývalém vedoucím Kosovské ověřovací mise OBSE Williamu Walkerovi, který se proslavil odhalením masakru v Račaku, kde bylo zabito 45 kosovských Albánců. Po tomto odhalení došlo k zapojení NATO do bojů a bombardování Srbska v roce 1999. Srbská strana ale tvrdí, že se nejednalo o civilisty, ale kosovské teroristy. Williama Walkera si Albánci velice cení. Stal se čestným občanem Albánie a byla mu udělena kosovská Zlatá medaile svobody. Walker se nyní podivuje nad soudem s předními kosovskými politiky v Haagu a tvrdí, že o jejich vině nebyly předloženy žádné důkazy. Walker podobně jako Schook se stal poradcem, a to bývalého prezidenta Hasima Taciho prostřednictvím nadace, kterou založil s předsedou kosovského odvolávacího soudu Hasanem Šaljou v roce 2017. Walker byl za své rady placen kosovskou vládou sedmi tisíci euro měsíčně.

Kosovská Cosa Nostra

Pro existenci zvláštního propletence politiky a podnikání existují také „zvláštní“ důvody. Kosovský právník a pracovník z prištinské nevládní organizace ÇOHU Avni Zogianou, který se zabývá korupcí to popsal: „Pokud máte politiky, na které existují policejní spisy, můžete je snadněji ovládat a máte nástroj kontroly. Dalším důvodem je, že mohou potenciálně narušit stabilitu a bezpečnost v Kosovu. Existují ale také ekonomické důvody, které vedou k toleranci směsici mezinárodních úředníků, organizovaného zločinu a politiky.“

Příkladem směsky politiky a byznysu je projekt nové uhelné elektrárny Kosovo C, ve kterém měl podíl již uváděný zástupce Steven Schook. Propagoval projekt jako oficiální zástupce v OSN. Nebyla to jeho povinnost a neměl by s podnikáním mít nic společného. Jednalo se přitom o velice kontroverzní projekt, který se vyvíjel rychle kupředu, a to bez jakékoli studie sociálních nebo environmentálních dopadů. Je to tím, že Schook je názorným představitelem jakési Cosa Nostry v Kosovu.

Deník New York Times k případu amerických bývalých diplomatů a politiků napsal: „Odborníci na zahraniční politiku tvrdí, že návrat diplomatů za prací do místa jejich zahraničního působení je častější, než se o tom píše. Experti připouští, že u bývalých vyšších úředníků existuje možnost střetu zájmů a dokonce i potenciál ovlivnit americkou zahraniční politiku. Diplomaté často odchází na lukrativní pracovní pozice v soukromém sektoru.“

Deník mluvil také s Stevenem Schookem, který pro své jednání má odpověď: „Vypadá to poněkud drsně. V jednu chvíli osvobozujete určité území a jindy se na stejném místě snažíte pro změnu získat kontrakt na zdroje energie.“