Ve dnech 20. a 22. ledna 1990 se konal mimořádný 14. sjezd komunistické strany Jugoslávie, kde dochází nejprve ke konfliktu srbského a slovinského vedení (Milan Kučan), když Slovinci přišli s návrhem konfederace strany a s politickým pluralismem. Po ostrém slovním sporu Slovinci ze zasedání 22. ledna odchází. Na to reaguje chorvatská delegace (v čele s Ivicou Račanem) slovy: „Nemůžeme souhlasit se stranou bez Slovinců“.

Počátkem října 1990 byl zveřejněn společný chorvatsko-slovinský návrh na vytvoření konfederace Jugoslávie, k němuž měla být v jednotlivých republikách a autonomních oblastech vedena rozprava. S tím Srbsko nesouhlasilo a bylo jasné, že dojde k třenicím, na což došlo nejprve k „válce“ o majetek – podniky po bývalé Jugoslávii, včetně 2,6 mld. německých marek ze státní federální banky.

V únoru 1991 adresoval slovinský parlament zákonodárným tělesům ostatních svazových republik návrh vzájemné dohody o rozpojení federace, o čemž, mimo Chorvatska, se rozprava nevedla. Byl vytvořen koordinační štáb v čele s premiérem Peterlem, který zajišťoval úkony k osamostatnění. Navíc byla vytvořena strategie vedení obranné války.

Stejně tak 21. února byla v chorvatském parlamentu (Sabor) byla přijata rezoluce o rozchodu jednotlivých republik ze svazku SFRJ a novém možném spojení do nového svazku již suverénních republik. Navíc Sabor odsouhlasuje totožnou rezoluci slovinského parlamentu. Během jara 1991 a poprvé 28. března se ve Splitu schází prezidenti jednotlivých republik Franjo Tuđman, Milan Kučan, Alija Izetbegović, Slobodan Milošević, Momir Bulatović a Kiro Gligorov. Poslední schůzka se koná 6. června 1991 v Sarajevu. Chorvatský a slovinský představitelé předkládali návrh, aby nový společný stát skládající se ze suverénních republik neměl centrální vedení ale pouze ad hoc výbory zabývající se mezinárodními otázkami. Milošević s Bulatovićem však trvali na pokračování federálního uspořádání. Další dva představitelé Izetbegović a Gligorov byli pro kombinace federace a konfederace. Jak víme, k dohodě nedošlo a známý je další vývoj situace. Pro Chorvaty je kultovní začátek konfliktu se Srbskem,a to na fotbalovém utkání mezi Dinamem Záhřeb (Bad Blue Boys) a Crvenou Zvedou Bělehrad (Delije) v květnu roku 1990 v Záhřebu na Maksimiru. Navcí k tom u došlo jen několik dní před prvními svobodnými volbami. Chorvaté považují pro ně za kultovně významné napadnutí policisty ze strany kapitána Dinama Zvonimira Bobana, který do policisty kopnul (viz obrázek). Tento okamžik je Chorvaty brán a často vizuálně představován jako začátek války.