V srbských médiích se objevila fotografie z wikipedie, na které jsou Bill Clinton, Madeleine Albrightová a Sandy Berger, prezidentův bezpečnostní poradce. Jedná se o fotografii z období války v Kosovu, těsně před zahájením bombardování Jugoslávie v roce 1999.
Fotografií této trojice z tohoto období mnohem více - viz níže.
Clinton, Berger a Albrightová - fotografie z roku 1998
Clinton, Berger a Albrightová - fotografie z roku 1998
Záběr z porady vedení USA za účasti zmíněné trojice politiků
Tato trojice často společně jednala, až to bylo k smíchu
Oslava narozenin Albrightové
Fotografie pochází z archivu Billa Clintona a až na jednu (Albrightová – její narozeniny) se jedná o snímky pocházející z roku 1998, a to z jednání o možnosti bombardování Jugoslávie (SFRJ). Půl roku před bombardováním, které začalo v březnu1999. Čtyřiadvacátého září 1998 přišel Sandy Berger, tehdejší bezpečnostní poradce prezidenta s tím, že je třeba dát Miloševićovi ultimatum. Jeho návrh spočíval ve vyhrožování vojenskou akcí. „Rozumí se tím tlak na NATO, aby organizace vydala ultimátum s požadavkem, aby Milošević vykonal příslušné kroky v řešení humanitární a politické krize nebo se setká s vojenskou akcí,“ uvedl Berger. Dále pokračuje: „Jestliže Milošević neustoupí, musíme být připravení provést větší letecké útoky, abychom zabránili jeho vojenské bezpečnostní akci v Kosovu.“
Sandy Berger tehdy tvrdil, že diplomatické rozhovory amerického velvyslance v Makedonii Christopher Hill s Miloševićem a kosovskými Albánci, které trvaly celé léto, nikam nevedou. (Podle Hillova kompromisu mělo Kosovo zůstat v Jugoslávii, ale etničtí Albánci měli získat autonomii.) Berger si byl dobře vědom jedné důležité záležitosti a tehdejší dokumenty toto zachycují: „Vše budeme muset do podrobností bilaterálně konzultovat s Rusy, stejně s NATO, abychom nepoškodily naše vzájemné vztahy.“
Ostatně to potvrzuje výpověď britského leteckého maršála sira Johna Day, podle kterého plánování na válku už začalo, přestože se tehdy s Miloševićem jednalo v Rambouillet: „Původně jsme připravovali dvě verze leteckých úderů. Byly to omezené údery v několika fázích. Původně jsme uvažovali o užití nikoliv letadel s piloty, ale střel s plochou dráhou letu. Z toho pak vznikl plán na letecké údery s použitím letadel s piloty.“
Největším problémem konference v Rambouillet bylo, že Bělehradu bylo jasné, že jedině Spojené státy mají dostatečnou vojenskou moc k provedení leteckých úderů. A dokud se Spojené státy jednání řádně neúčastnily (dokud nepřijela Madeleine Albrightová ve stetsonu) nepřítomný Miloševič prostě jednání vůbec nebral vážně. Proto všech jednání byla vlastně jen fraška.
„Srbové to pořád ještě vůbec nepochopili,“ vysvětlil nyní jeden britský činitel. „Mysleli si, že Západ odpálí pět střel s plochou dráhou letu a tím to skončí.“
Ministryně pro zahraniční rozvoj Clair Shortová řekla: „Mluvila jsem o tom s Tonym [Blairem]. Řekl: 'Miloševič si myslí, že mu to projde. Hraje hru. Myslí si, že nic neuděláme. Kdyby si uvědomil, že v hrozbě jsou skutečné zuby, neprošlo by mu to.'“
Více také čtěte The Rambouillet Negotiations: A Precursor for Failure? česky zde
Sandy Berger tehdy tvrdil, že diplomatické rozhovory amerického velvyslance v Makedonii Christopher Hill s Miloševićem a kosovskými Albánci, které trvaly celé léto, nikam nevedou. (Podle Hillova kompromisu mělo Kosovo zůstat v Jugoslávii, ale etničtí Albánci měli získat autonomii.) Berger si byl dobře vědom jedné důležité záležitosti a tehdejší dokumenty toto zachycují: „Vše budeme muset do podrobností bilaterálně konzultovat s Rusy, stejně s NATO, abychom nepoškodily naše vzájemné vztahy.“
Ostatně to potvrzuje výpověď britského leteckého maršála sira Johna Day, podle kterého plánování na válku už začalo, přestože se tehdy s Miloševićem jednalo v Rambouillet: „Původně jsme připravovali dvě verze leteckých úderů. Byly to omezené údery v několika fázích. Původně jsme uvažovali o užití nikoliv letadel s piloty, ale střel s plochou dráhou letu. Z toho pak vznikl plán na letecké údery s použitím letadel s piloty.“
Největším problémem konference v Rambouillet bylo, že Bělehradu bylo jasné, že jedině Spojené státy mají dostatečnou vojenskou moc k provedení leteckých úderů. A dokud se Spojené státy jednání řádně neúčastnily (dokud nepřijela Madeleine Albrightová ve stetsonu) nepřítomný Miloševič prostě jednání vůbec nebral vážně. Proto všech jednání byla vlastně jen fraška.
„Srbové to pořád ještě vůbec nepochopili,“ vysvětlil nyní jeden britský činitel. „Mysleli si, že Západ odpálí pět střel s plochou dráhou letu a tím to skončí.“
Ministryně pro zahraniční rozvoj Clair Shortová řekla: „Mluvila jsem o tom s Tonym [Blairem]. Řekl: 'Miloševič si myslí, že mu to projde. Hraje hru. Myslí si, že nic neuděláme. Kdyby si uvědomil, že v hrozbě jsou skutečné zuby, neprošlo by mu to.'“
Více také čtěte The Rambouillet Negotiations: A Precursor for Failure? česky zde