Den válečných veteránů se slaví u příležitosti konce první světové války 11. listopadu. Symbolem tohoto svátku se stal pro většinu Evropanů květ vlčího máku, neboť se vypráví, že na polích ve Flandrech, kde padly miliony vojáků začal jako první rašit vlčí mák. Srbové si v ten den dávají do klopy květ vzácné Natalie ramondy.

Zatímco Báseň Na flanderských polích kanadského lékaře podplukovníka Johna McCrae vyjadřuje smutek nad smrtí spolubojovníků (báseň začíná slovy: Na flanderských polích vlčí máky kvetou, tam mezi klříži, řada za řadou.) tak pro Srby je zásadní rovněž smutnou vzpomínkou Albánská golgota. S tím je spojen Albánský pamětní řád, který později nahradilo vyznamenání Natalie ramondy, jejíž květ symbolizuje znovuzrození srbského národa.

Rakouská armáda pod vedením generálmaršála Augusta von Mackensena, společně s německou armádou čítající půl milionu vojáků, deset eskader letadel a říční loďstvo na Dunaji a Sávě v říjnu 1915 zahájili velkou ofenzívu proti srbské královské armádě. Vzhledem k tomu, že bulharská armáda jim zahradila ústup u Kumanova a Skopje na jih do Řecka, srbské vojsko se ocitlo v bezvýchodné situaci na území Kosova a Metochie. Vojsku nezbylo než v zimě 1915 se dostat do bezpečí přes Černou Horu a albánské hory k Jadranu. Cesty byly sněhem zaváté, teplota dosahovala až minus 25 stupňů a navíc vojáky přepadávaly albánské loupežné hordy. Odhaduje se, že desítky tisíc vojáků na zranění a útrapy v albánských horách zemřelo. Podařilo se však 150tisícovou armádu Srbů dopravit do Řecka, Itálie a Severní Afriky. Připojili se ke spojeneckým jednotkám a účastnili se památeční bitvy na Soluňské frontě v červnu 1916, kde se vedly boje až do konce války. Účastníkům bitvy byl po válce udělen Albánský pamětní řád jako vzpomínka na těžký přechod albánských hor.

O oslavě Dne veteránů se v Srbsku rozhodlo v roce 2011 a od roku 2012 se den konce první světové války stal státním svátkem. Nové vyznamenání veteránů Natalie ramondy navrhl Marko Djurić, do nedávna hlavní srbský představitel (ředitel kanceláře) v Kosovu, který je nyní velvyslancem v USA. Vyznamenání si dochovalo z původního Albánského řádu dvě světlezelené stužky s černými pruhy.

Incident v Černé Hoře

Osmý říjen 1918 se stal významný tím, že černohorský přístav Budva byl srbskou armádou osvobozen a jako vzpomínka na tento den je zde pamětní deska. Letos, když srbský velvyslanec chtěl uctít památku srbským osvoboditelům, konala se zde demonstrace černohorských nacionalistů, kteří chtěli zabránit položení věnce k památníku.

Přítomní demonstranti tvrdili, že Budva nebyla osvobozená Srby, neboť v tu dobu, kdy přišli, bylo město již svobodné. Zpívali černohorskou hymnu a vykřikovali, že „Černá Hora se nestane srbským pobřežím“.

Na to reagoval starosty Budvy Marko Carević slovy, že město je hrdé na své srbské osvoboditele.

Připomeňme, že za první světové války padlo 1,1 až 1,3 milionů Srbů, což činilo třetinu veškerého srbského národa.