Pamatujete na Joschku Fischera zakladatele strany Zelených, člověka, který nedokončil ani gympl a zato působil ve Schröderových vládách jako ministr zahraničí. Svoji politickou kariéru začínající jako bouřlivák zakončil tak, že o něm nikdo nic neví. Tento politik byl velkým podporovatelem bombardování Jugoslávie a ještě předtím podpořil rozpad Jugoslávie.

Fischer stejně jako jeho předchůdce na ministerstvu Hans-Dietrich Genscher měli, co se týče Jugoslávie svého učitele a mentora v Johannu Georgovi Reißmüllerovi. Byl to novinář deníku Frankfurter Allgemaine Zeitung (FAZ). Psal pravidelné komentáře o Jugoslávii a nutnosti osamostatnění Slovinska a Chorvatska. V Německu, kdo v té době nečetl FAZ, jakoby neexistoval. Jak Genscher, tak Fischer dali na slova a názor jednoho novináře – to podtrhněme. Osud Jugoslávie byl zpečetěn. Dodnes je v Chorvatsku ve Vinkovcích z vděku pojmenována ulice po Genscherovi. Současný novinář FAZ Mihael Martens cituje tehdejšího německého diplomata v USA Jürgena Chroboga, který dosvědčuje Reißmüllerův vliv: „Jeho téměř každodenní úvodníky určovaly tehdejší kurs politiky kancléře Helmuta Kohla vůči Jugoslávii. Deník FAZ měl v té době neuvěřitelný vliv. Nesmíme zapomínat, že ještě nebyl využíván internet.“
Reißmüller psal o „útočnících“ a „napadených“ a že Chorvati a Slovinci byli „osvobozeni z jugoslávského mnohonárodnostního žaláře.“ Nedá se jednoznačně tvrdit, že za rozpad může Německo, bylo by to naivní. Dá se ale mluvit o velkém přispění a také mnohé velmoci mu to tehdy měly za zlé, že nebyly vyčerpány všechny možnosti zachování Jugoslávie. Nemusíme připomínat následně bombardování a precedens jednostranného vyhlášení nezávislosti části srbského území Kosova. Pandořina skřínka byla v Evropě otevřena.
K tomu bývalý český ministr zahraničí a předseda Valného shromáždění OSN Jan Kavan poznamenal, že byly vytvořeny obrovské problémy ve fungování mezinárodního právního řádu. „Jednostranné vyhlášení nezávislosti Kosova je porušením mezinárodního práva. Byl porušen postulát, že není dovoleno odtržení části státu bez souhlasu zúčastněných stran. V případě Kosova, takový souhlas neexistoval. Nyní je na příkladech Krymu, Abcházie, Osetie, Katalánska vidět, jak chybné rozhodnutí bylo vytvořit kosovský precedens. Obrovská část mezinárodního společenství, zvláště Amerika a Evropa, vytvořily problém,“ řekl Jan Kavan v rozhovoru pro bělehradský deník Novosti.
Rozhodnutím ruského parlamentu a schválením prezidentem Putinem je uznání nezávislosti Doněcké a Luhanské lidové republiky jen dalším pokračováním toho, co bylo započato rozpadem Jugoslávie a uznáváním Kosova. Je to důsledek ukrajinského bojkotu dohod z Minsku, na které nechtěl prezident Volodymyr Zelenskyj přistoupit.
Této historie a vzniklého precedensu s Kosovem, jakoby si nebyl vědom Christoph Leitl rakouský politik, člen Rakouské lidové strany (ÖVP) a významný představitel ekonomické organizace SME v Evropském parlamentu. Dnes promluvil kriticky vůči neutrálním evropským zemím, které nezabránily ruské akci v Donbasu a zejména kritizoval Srbsko. „Škoda, že evropské země nevyvinuly více iniciativy v tomto konfliktu. Zejména Srbsko mohlo sehrát významnou roli vzhledem ke svým dobrým vztahům k EU a Rusku,“ řekl Christoph Leitl. Na dotaz médií, zda bude mít současná situace negativní vliv pro země západního Balkánu odpověděl: „Nevěřím, že dojde k negativním důsledkům pro tento region. Myslím, že to bude mít spíše pozitivní vliv. EU se bude muset nyní usilovněji zabývat západním Balkánem a jeho vstupu do EU.“
Citován byl rozhovor s Janem Kavanem, který se uskutečnil v únoru před čtyřmi roky. Tehdy byl dotazován na ruskou hrozbu a bývalý ministr odpověděl: „Jsem přesvědčen, že evropská bezpečnost závisí na absenci napětí a na dohodě hlavních světových aktérů, za aktivní účasti Ruské Federace na vytváření evropské bezpečnostní architektury. Hrozby Rusku, nebo přítomnost vojsk NATO v blízkosti ruských hranic, což Rusové vzhledem ke svým dějinám musí chápat jako ohrožení vlastní bezpečnosti, nepřispívají k uklidnění situace.“
Jak vidět tato slova Jana Kavana platí dodnes. Článek vyšel pod názvem „EU nesmí používat Kosovo jako ultimátum“ a exministr vidí řešení v Kosovu v „dosažení oboustranně přijatelné dohody.“ Dále říká: „Kompromis znamená, že obě strany něco získají i něco ztratí. Základem jednání by měla být ´momentální realita´, která se mi sice nelíbí, přece by však měla být akceptována. Nesmí se ani nelze tlačit pouze na srbskou stranu a klást zemi podmínky. Vydíráním nedosáhnete ničeho.“