Bývalý předseda představenstva známé chorvatské společnosti Jadrolinija Alan Klanac je nyní manažerem společnosti Alveus Capital, která je vlastníkem lodi Mirjana K. (na snímku). Společnost již čtyři měsíce neplatí posádce své lodi (pět Chorvatů, dva Albánci a jeden Černohorec) mzdu.
Loď kotví u řeckého přístavu Pireus a řecké úřady odmítají lodi jak zakotvit tak odplout. Stejně odmítají repatriaci posádky. Někteří z posádky pro nemoc nejsou již schopní ani pracovat. Drama na lodi vrcholí a námořníci vyhrožují, že odříznou kotvy a nechají loď napospas moři. Do situace se zatím bezúspěšně vložily Mezinárodní federace pracovníků v dopravě (ITF) a Chorvatské velvyslanectví v Athénách. Klancova společnost mezitím oznámila konkurz na prodej lodě a plánovanou výměnu posádky. Nic se zatím ale neděje a posádka je stále na lodi bez naděje na opuštění lodě.
Jak Balkánské zápisky zjistily není tato situace ojedinělá. Dokonce podle dat vedených Mezinárodní námořní organizací (IMO) a Mezinárodní organizací práce (ILO) bude letos počet námořníků, které majitelé lodních společností nechali na pospas jejich osudu rekordní. Web „Shipping and freight resource“ uvádí, že zatím za letošních šest měsíců bylo ve světě hlášeno již 74 takových případů. Údajně tak bude překonán rekord z loňska, kdy došlo k 95 případům zanechání posádky jejich osudu majiteli lodí a navíc bez vyrovnání mzdy. Mezinárodní federace pracovníků v dopravě (ITF) nedávno upozornila na rostoucí počet případů, kdy námořníci nahlásili nevyplácení mzdy po dobu dvou měsíců i déle. V roce 2021 ITF vymohla na majitelích lodí pohledávku 37 milionů dolarů na nevyplacených mzdách. Článek na webu nakonec oprávněně píše: „Námořníci jsou páteří veškeré světové dopravy.“ Lodní obchod byl loni vyčíslen na 14 bilionů dolarů a tvoří devadesát procent veškerého světového obchodu.
Zde jsou příklady, jak to občas v námořní dopravě chodí, které zveřejnil americký deník The Wall Street Journal.
Technik z nákladní lodi opuštěné v černomořském přístavu čekal čtyři roky, než dostal zaplaceno a mohl se vrátit domů.
Čtrnáct námořníků uvízlo na nákladní lodi u íránského pobřeží, došly potraviny i palivo. Někteří uvažovali o sebevraždě.
Loni zoufale volal technik z paluby lodě MV Aizdihar opuštěné u íránského přístavního města Bandar Abbasna: „Nemůžeme zde ani přežít, prosím, pomozte nám.“ Mluvil prostřednictvím videa, na kterém byla vidět jeho zoufalá tvář.
Pětičlenná posádka opuštěná V Dubaji hned vedle turistického letoviska se více než 10 měsíců živila jen rýží a nedávno ukončila své čtyřleté utrpení.
Podle odhadů Mezinárodní federace pracovníků v dopravě, odborového svazu, je v současnosti více než tisíc námořníků ponecháno osudu na kontejnerových lodích a plavidlech hromadného nákladu. Skutečný počet je pravděpodobně mnohem vyšší, protože mnoho členů posádky se zdráhá promluvit ze strachu, že se dostanou na černou listinu zaměstnavatelů.
Když lodním společnostem dojdou peníze, členům posádky často nezůstane skoro nic, kromě opuštěné lodi, na které můžou jen civět do moře. Některé vlády vyžadují, aby námořníci zůstali na palubě jako ručitelé, dokud majitelé lodí nezaplatí přístavním orgánům poplatky za kotviště a další poplatky. Pro změnu námořníci odmítají opustit loď, neboť si myslí, když ji opustí nezískají již mzdu za měsíce nebo léta strávená na lodi. Mnozí uvádí, že raději zůstanou na místě, dokud se loď neprodá do šrotu, než aby se dolů vrátili s prázdnýma rukama. Prodat loď ale trvá roky.