Srbská a bosenská média dnes uvádí zprávu u úmrtí Branka Terziće z Bosny. Tento osmdesátiletý Srb se stal slavným díky fotografii z druhé světové války, jak jej matka prchající před okupanty nese na zádech.

Fotografie „Matka Knežopoljka“ se stala ikonou pro válku a utrpení obyčejných lidí. Stala se symbolem Ženevské úmluvy o ochraně civilistů během války. Fotografie je vystavena v Bělehradě a Osvětimi. Červený kříž pod fotografií poukazuje na význam Ženevské úmluvy o ochraně civilních osob za války přijaté 12. srpna 1949, která je jednou ze čtyř základních Ženevských úmluv. Zatímco první tři úmluvy se zabývají právy vojáků, čtvrtá Ženevská úmluva je první, která se zabývá humanitární ochranou civilistů ve válce. Strašné utrpení civilistů během druhé světové války přivedlo do popředí potřebu chránit civilisty, zejména na okupovaném území, a vyústilo v tuto ženevskou úmluvu.

Zajímavý je i příběh autora fotografie Žorže Skrigina srbského fotografa (na snímku v uniformě), kameramana a režiséra. Původem je Rus narozený v roce 1910 v Oděse. Byl synem důstojníka a v roce 1920 celá rodina uprchla do Jugoslávie. Jako umělecký fotograf byl oceněn četnými mezinárodními cenami. Když vypukla válka přidal se k partyzánům a podílel se na založení Divadla národního osvobození při Vrchním štábu Národně osvobozenecké armády. Během bojů pořizoval válečné fotografie, z nichž mimo již uvedené „Matky Knežopoljky“ je nejslavnější fotografie „Kozarčanka“ zobrazující mladou partyzánku – zdravotní sestru Milju Toromanovou v bojích v Bosně. Fotografoval také Tita při jeho akcích jako partyzánského velitele. Po válce pracoval v divadle, ale především ve filmu jako kameraman a režisér. Vytvořil celkem jedenáct dokumentárních a osm hraných filmů. Zemřel ve věku 87 let v říjnu 1997.

Na jeho práci navázala mladá bosenská fotografka Milena Erceg z Gradiški (na snímku vedle Skrigina). Hodně se specializuje na portréty, a proto také fotografovala Branka Terziće již jako starce (fotografie – portrét starého muže). Stala se první bosenskou fotografkou oceněnou cenou Mezinárodní federace umělecké fotografie AFIAP. K fotografování se dostala tak, že při požáru jejich domu shořely všechny fotky rodinného alba. Začala proto od té doby si pečlivě hlídat všechny fotografie a vyvinul se v ní zvláštní vztah k fotografii. Žije ale na venkově v Bosenské Gradišce, má farmu s produkcí 550 litrů mléka denně.