Balkán nyní žije změnami v chování Chorvatska se Srbskem. Region bedlivě sleduje, co se z náznaků zlepšujících se vztahů vyvine a co za tím stojí. Všem pozorovatelům je jasné, že vztahy obou národů jsou pro vývoj na celém Balkánu klíčové.
Před čtrnácti dny se v Davosu na světovém ekonomickém fóru setkali prezident Srbska Aleksandar Vučić s chorvatským premiérem Andrejem Plenkovićem. Oba státníci se vyjádřili, že „schůzka byla pozitivní, byla zárukou toho, že vztahy, které se dostaly do slepé uličky se znovu navrátí do obvyklého rámce komunikace a rovněž stejně běžné spolupráce.“
Schůzka se 19. ledna v Davosu stala událostí dne, neboť je to pět let, kdy nedošlo k žádnému vzájemnému kontaktu na vysoké úrovni a spíše se vyměňovaly jen urážky a napadání. V komuniké odvysílaném chorvatskou státní televizí se uvádí, že státníci mluvili o otevřených společných problémech a o možnosti zlepšení politických a ekonomických vztahů. Ke schůzce se vyjádřil Andrej Plenković: „Všechny problémy jsou dědictví minulosti a určitým způsobem jsou překážkou ve zkvalitnění vztahů Srbska a Chorvatska.“ Mezi otevřené problémy patří otázky z války jako je 1832 zmizelých osob, odškodnění zajatcům a řešení válečných zločinů.
PROBLÉM S PREZIDENTEM MILANOVIĆEM
Kupodivu více než snaha o zlepšení vzájemných vztahů mezi Srbskem a Chorvatskem zabírá více prostoru v médiích obou zemí chování prezidenta Zorana Milanoviće. Problém více pálí chorvatskou stranu. Zdejší média již delší čas upozorňují na jeho proruské a protiamerické názory. Zoran Milanović například před týdnem ve svém projevu se jednoznačně postavil proti sankcím vůči Rusku a snaze odstranit Putina. Chorvatský prezident uvedl: „Jde o nesmysly, se kterými se nic nedosáhne. Nepodařilo se Západu sankcemi zlomit ani Miloševiće. USA jdou z války do války.“ Nakonec k tomu se ptal: „Máme se stát otroky USA?
Zoran Milanović se rozhodně staví proti jakékoli angažovanosti Chorvatska ve válce na Ukrajině. K válce se jasně vyjádřil a jeho věty citují také ruská média. Řekl: „Washington a NATO prostřednictvím Ukrajiny vedou proxy-válku proti Rusku. Je to i opačně. Platí, když není konečný cíl ani plán, tak to skončí jako v Afghánistánu.“ Doplnil to prohlášením: „Je naprosto jasné, že Krym již nikdy nebude Ukrajina.“
Pravdou je, že v řadách Ukrajinské armády bojuje přibližně kolem dvou set Chorvatů, kteří vlastně bojují proti Srbům, kteří se nechali naverbovat do Wagnerovy armády. I o tom se v médiích Chorvatska a Srbska píše.
Největší šok pro všechny i Srby bylo nečekané vyjádření chorvatského prezidenta, když prohlásil, že Kosovo bylo Srbsku uloupeno mezinárodním společenstvím, na čemž se podílelo i Chorvatsko. „Anektovali jsem Kosovo,“ řekl Milanović před několika dny. Srbský prezident na to reagoval s tím, že bude jeho věty analyzovat v jakém kontextu byly uvedeny. V tom ho Milanović nyní předešel, když v dnešním jednání se slovinskou prezidentkou Natašou Pirc Musarovou svůj názor novinářům vysvětlil: „Dá se to říci tak, že Srbsko zůstalo bez Kosova nebo že Srbsku bylo Kosovo odebráno. V každém případě se shodneme, že Kosovo patřilo Srbsku.“ Dále se pustil do ještě větší analýzy: „Situace na Ukrajině je začátkem konce srbsko-ruské romance, kdy Srbsko pochopí, že se stalo oklamanou milenkou nebo milencem. Pro Rusko je příklad Kosova šídlem před okem. Rusko dříve nebo později bude muset uznat nezávislé Kosovo kvůli Krymu. Proto je Srbsko pro Rusko překážkou.“