V srbském Kragujevci měla letos v květnu promoci monografická studie dvou srbských historiků Nenada Karamijalkoviće a Any Jelićové nazvaná „Generál František Zach životní příběh česko-srbského panslavisty.“ Monografie vyšla pod patronací ministerstev zahraničí ČR a Srbska, Národní rady české menšiny v Srbsku, Sdružení české menšiny v Šumadii a města Kragujevac.

Význam monografie spočívá v tom, že dokazuje, že František Zach byl ideovým tvůrcem důležitého srbského dokumentu „Garašaninova Načertanija“ (Garašaninův náčrt), což byl tajný program zahraniční politiky srbského knížectví, jehož autorem byl tehdejší ministr vnitra Ilija Garašanin. Dokument měl za cíl nasměrovat zahraniční politiku Srbska tak, aby byli pod knížectví sjednoceni všichni Srbové a Slované z oblastí Bosny a Hercegoviny, Černé Hory a dalších míst Osmanské říše. Ta byla v té době již v úpadku a na její rozdělení si dělali již zejména Rakousko a Rusko zálusk. Srbové chtěli proto prosadit svůj vliv za pomocí pomocí propagandy a řady svých agentů. Vznik dokumentu podporovala polská protirusky orientovaná emigrace s knížetem Adamem Czartoriským, jehož agentem byl František Zach. Navíc byl ještě agentem Francie a Srbska. Silný jihoslovanský jednotný stát by podle Františka Zacha mohl zvrátit rovnováhu sil v Evropě a pomoci Polsku v osvobození od ruské nadvlády. Zach polské myšlenky shrnul v dokumentu „Plán pro slovanskou politiku Srbska“, na základě kterého pak bylo Načertanije sepsáno. Tento dokument jeho originál je dodnes uchováván ve státním srbském archivu. Bohužel Zachova myšlenka na zřízení jihoslovanského státu pod vedením Srbska je dnes zneužívána v boji proti Srbsku k nařčení z plánů vybudovat tzv. Velké Srbsko. Zach chtěl zabránit ruskému vlivu, řídícímu se sobeckými zájmy vůči místním Slovanům a tureckým křesťanům.
Ke knize autor – antropolog Nenad Karamijalković pro deník Politika uvedl: „O generálovi Zachovi jsem do roku 2011 téměř nic nevěděl. Tehdy jsem psal knihu o Češích v Srbsku a Černé Hoře, především s popisem života Čechů v Šumadiji. To mě přivedlo k fascinaci životním příběhem výjimečného člověka, snad nejvýznamnějšího cizince, který v 19. století žil v Srbsku.“
Poznamenejme, že v srbské Šumadii a zejména v městě Kragujevac, kde již tehdy vznikal významný vojensko-průmyslový komplex, žili další významné české osobnosti, které měly velký vliv na rozvoji tohoto kraje. Například to byl průmyslník Fiala, zakladatel srbského kožedělného průmyslu, lékař Herman Majnert, který je jedním z organizátorů srbského civilního zdravotnictví nebo profesor hudby Josef Voves, který byl nositelem významného srbského kulturního ocenění „Vyznamenání svatého Sávy“. V devatenáctém století byl všeobecně velký odliv Čechů do zahraničí a podle popisu z roku 1884 žilo tehdy v Srbsku 1198 Čechů.
Mezi významné osobnosti Šumadie se také zařazuje František Zach. Po předchozí emigraci do Francie odjel do Srbska, neboť v něm viděl vůdčí zemi Balkánu. Autor uvedené monografie Nenad Karamijalković k významnému Čechovi poznamenává: „Patřil vůbec k prvním generálům srbské armády a byl jím jmenován v roce 1875. Byl zakladatelem, zároveň prvním ředitelem Dělostřelecké školy v Bělehradě, později Vojenské akademie. Stál v jejím čele celých dvacet let, nejdéle v srbské historii: Následně se stal prvním náčelníkem generálního štábu srbské armády. Srbský kníže Milan Obrenović měl největším důvěru právě v českého generála, kterého jmenoval šéfem tajné královské policie.“ O čem se autor nezmiňuje, ale píše o tom historik Zbyněk Duda, že František Zach se zasazoval o organizaci národního srbského vojska bez jakékoliv ruské účasti pro nebezpečí působení carského Ruska v Srbsku. Stejně tak se dokázal „rozkmotřit“ s Poláky, když u se začali projevovat své aristokratické sklony k ovládání jiných Slovanů uvnitř Rakouska.
Jako generál se František Zach také postavil do čela tzv. Ibarské armády s počtem dvanácti a půl tisíce vojáků v první srbsko-turecké válce v roce 1876 (vpravo na obrázku na koni). Byl zraněn, když mu kůň šlápl na chodidlo, do nohy dostal gangrénu, noha musela být amputována a generál odešel do penze. Odjíždí do rodného Česka, kde střídavě bydlí na Chrudimsku nebo Praze u bohatých lidí. Umírá jako zcela chudý v Brně. Přestože byl František Zach proti mocnářství, císař František Josef I. ho za vojenské pocty hodné polních maršálů c.k. rakousko-uherské armády nechá pohřbít.
V roce 1918 pak dochází k tomu, o co František Zach celý svůj život v Srbsku usiloval jako velký propagátor myšlenky Jugoslávie (tehdy všeslovanství).
Mimo jiné životem Františka Zacha se zabýval historik pocházející stejně jako Zach z Olomouce Václav Žáček – viz jeho kniha z r.1977 „František A. Zach“. Rovněž o něm píše zmiňovaný Zbyněk Duda v knize o českém vojenství v prvním díle „S odvahou v srdci“.