Nedávno v Zápiskách bylo publikován článek o českém generálovi Františku Zachovi jako vůbec prvním náčelníkovi srbské armády. Je zde další generál Čech, který se zapsal (ne)chvalně, podle úhlu pohledu, do historie Srbska.

Slábnoucí moci Turecka na Balkáně se snažily využít velmoci k ovládnutí poloostrova a tím jihovýchodní Evropy. Británii, Rakousku a Rusku v tom napomáhalo soupeření dvou srbských královských rodů Karadjordjevićů a Obrenovićů.
Obrenovićové měli již z dřívějška „vroubek“ u Srbů pro despotickou vládu Miloše Obrenoviće ani další již mladší generace Obrenovićů Aleksandar I. Obrenović, když se stal srbským králem (1889–1903) si nepočínal nejlépe. Nicméně Srbové žili v naději, že jeho další potomek vše změní k lepšímu. Následník z druhého královského rodu Karadjordjevićů – Petar žil v exilu ve Švýcarsku, neprojevoval zájem o vládnutí.
Aleksandar I. Obrenović si vzal za manželku o deset let starší ženu Dragu Mašinovou, vdovu po českém stavebním inženýrovi Svetozaru Mašínovi, který stavěl v Srbsku železnici. Vyvolalo to v Srbsku poprask nejen na královském dvoře, ale i mezi vojskem. Všichni žili v uvedené naději pro dalšího následníka. Nyní vznikly pochybnosti. Ty však Draga Mašínová rozptýlila prohlášením, že je v jiném stavu, což potvrzoval francouzský lékař. Dokonce car Nikolaj Romanov poslal do Srbska zlatou kolébku. Pochybnosti to ale nerozptýlilo, neboť Draga předtím působila na ruském carském dvoře jako pravá ruka ruských kněžen. Navíc se šířily klevety, že je poběhlice. Naopak Rusové měli ze sňatku velkou radost, a věřili, že svatba upevní rusko-srbské svazky. Draga byla želízkem v srbském „ohni“. Rakouští diplomaté v Srbsku tvrdili, že Draga je ruským agentem a má vliv na krále. Údajně králova matka Natálie, přestože byla Ruska, neměla Dragu v lásce, žila v pochybnostech o jejím těhotenství a požádala cara Nikolaje, aby poslal do Srbska gynekologa. Lékař Sněgirev zjistil, že Draga není těhotná. To krále Aleksandra rozlítil, že chtěl lékaře zabít, neboť ho podezříval, že manželce způsobil potrat.
Událost jen znásobila nenávist Srbů a zejména mladších důstojníků k Obranovićům a zejména Draze. Naplánovali převrat. Zde se jako jeden z hlavních aktérů dostává do akce Aleksandar Mašín, bratr stavebního inženýra bývalého manžela Dragy. Dokonce ji podezřívá, že ona způsobila smrt jeho bratra. Plukovník Aleksandar Mašín byl náčelníkem srbského vojska. V plánu převratu bylo nejprve vyhnanství nenáviděného páru, ale nakonec zvítězila eventualita jejich likvidace. To neslo sebou otázku, kdo bude vládnout Srbsku. Ve Vídni, která celou dobu pracovala proti královně Draze, padla volba na pozvání Petra Karadjordjeviće, ale proti byl Aleksandar Mašín jako spojenec Rusů. Nakonec se obě velmoci domluvily a souhlasily s příchodem Petra Karadjordjeviće. V roce 1902 ještě ruská tajná služba informovala krále Aleksandra, že mu hrozí jisté nebezpečí. Když Rusové shledali, že Aleksandar nepožívá mezi Srby popularitu změnili názor. František Ferdinad jednal v Rusku s carem Nikolajem II. a dohodli se, že král Aleksandar je pro jejich záměry přítěží. Petar Karadjordjević přislíbil Rakousku svoji loajalitu a na dotaz k ruskému carovi dostal odpověď, že s ním Rusko počítá. Vše bylo zpečetěno.
Na scénu přichází aktér velitel akce poručík Dragutin Dimitrijević Apis, mimochodem vůdce organizace „Černá ruka“, která organizovala a uskutečnila Sarajevský atentát. Apis společně s dalšími důstojníky byl ve spojení s vedením armády Aleksandrem Mašínem a zaútočili 11. června 1903 na královský palác. Královský pár se ukryl v tajné prostoře, kterou hodinami nemohli útočnici nalézt. Nad ránem úkryt nalezli. V něm do sebe křečovitě byla zaklíněna královská dvojice, padly výstřely z pušek, král s královnou padli k zemi. Pak jejich zkrvavělá těla vyhodili na dvůr. Historici popisují jak druhý den Bělehrad vyhlížel, jak domov bláznů, kde pobíhali šílenci s pistolemi nad hlavami v maniakální euforii.
Pro takovou krvavou lázeň se Srbů svět na čas zřekl. Ani spojenci Vídeň a Moskva, kteří volali po smrti Obrenovićů se k Srbsku nehlásili. Mnohokrát Rakousko-Uhersko následně využilo krvavé řeže k pomluvě Srbů. Ruský car volal po vyšetřování masakru. Británie přerušila se Srbskem diplomatické vztahy.
Naoko aktéři masakru byli odsunuti ze svých pozic. Ale například velitel zásahu Apis se po deseti letech po krvavém převratu v roce 1913 stal náčelníkem Výzvědné služby. Čech Aleksandar Mašín byl penzionován. Ještě před svým penzionováním vypracoval tajný raport o stavu srbské armády, kde poukázal na její nepřipravenost. To mělo za následek, že ještě do začátku první světové války se na pozici ministra obrany od roku 1907 vystřídalo celkem patnáct ministrů. Materiál se také dostal do rakouského a bulharského tisku, což byla velká rána pro prestiž země a jako záminka pro její vydírání.