Nino Dubretić, manager z chorvatské společnosti Direct Booker, která pronajímá řadu nemovitostí, tvrdí, že je číslo přehnané, ale vzápětí uvádí 100 euro, jak pro Dubrovník tak i pro Split. To není velký rozdíl.

Především se podivuje nad čísly, že roční příjem za pronájem činí v Dubrovníku 39.490 euro při naplněnosti lůžek 44%, zatímco ve Splitu je to 13.718 euro při naplněnosti 46%. Manager tvrdí, že v Dubrovníku je naplněnost nikoli 160 dní v roce ale 120 dní. Nicméně přiznává roční výdělek kolem 40 tis. euro ročně. Podle něj Split díky svému většímu letišti má delší sezónu. Uvedená čísla a údaje zveřejníl web Dubrovački vjesnik, odkud jsou převzata.
Když zůstaneme u čísel příjmů Chorvatů z pronájmu bytů, nemovitostí neudivuje, že tzv. „apartmanizace“, jak zde říkají přeměně obytných nemovitostí na turistické destinace, se stala v Chorvatsku globálním jevem, kterému napomohla internetová platforma Airbnb. Například ve Splitu je až 7 tisíc nemovitostí určeno k turistickým účelům, což představuje 9 procent všech nemovitostí v druhém největším chorvatském městě. Trend sebou nese růst cen nemovitostí a místní nemají peníze na drahé bydlení a vyhledávají byty v okolních levnějších sídlištích. Vzniká problém zejména pro mladé, kteří se zadlužují. Kolem Splitu vzniká prstenec dalších bytů jako jsou místa Kaštely, Solin nebo Podstrana. Další problém je, že dochází k vysidlování čtvrtí ve Splitu a procházíte-li zde v zimním období, jsou to místa duchů. Deník Jutarnji píše, že za dvacet let (2001-2021) ve Splitu ubylo o 40 až 50 procent obyvatel města. Ekonomka Ana Rimac Smiljanićová říká, že Split je po Batumi a před Marbellou, Benátkami, Florencií a Lisabonem druhým evropským městem s největší počtem nemovitostí určených k turistickým účelům. Má to negativní vliv na život zdejších obyvatel, o čemž chorvatská média často píší a zejména zmiňují noční nadměrný hluk, opilce v ulicích.
V tomto trendu nejsou Split s Dubrovníkem výjimkou. Blízkých Kaštelů se to týká také. Jejich starosta Denis Ivanović říká: „Soused vidí souseda, že začal pronajímat, tak si řekne, proč bych to nedělal také.“ Tak podle něj dochází k tomu, že v roce 2022 bylo registrováno 9222 noclehů a letos jich je již 10412, což je nárůst o 13 procent. Trend se mu nelíbí a říká, že by byl raději, kde by v Kaštelech vznikla nějaká výroba, přišel investor a ne, aby se žilo pouze turistiky. Navíc, jak uvedl, jsou zde zchátralé hotely nebo rekreační objekty spíše prázdné a turisté se ubytovávají v soukromí. V souvislosti s hotely se zmiňuje, že za rok v Chorvatsku vzniklo 59 tisíc noclehů z toho 30tisíc v komerční sféře a 29tisíc v soukromé, jako chaty, vilky… Povzdech si, že kdyby toto vše bylo vystavěno v komerční sféře, bylo by Chorvatsko ekonomicky zcela jinde.
Souvisí s tím problém, o kterém se zmiňuje web net.hr. Podle autora článku se Chorvaté nebojí ani vysokých pokut, když pronajímají nemovitosti „na černo“. Neplatí daně z pronájmu a jejich hosté neplatí rekreační poplatek. Autor cituje předsedkyni Společenství pronajímatelů noclehů severní Istry Dragicu Lukinovou, která uvádí za příklad Umag, kde je 20 tisíc noclehů. Tvrdí, že kolem 40 procent pronajímatelů v Umagu své hosty nepřihlašuje. Článek podtrhuje, že problém pronájmu nemovitosti „na černo“ se prohloubil s tím, když Chorvatsko vstoupilo do Schengenu. Nedochází již na hranicích k policejním kontrolám, kolik cizinců do Chorvatska přijíždí.