V dušičkový den byl hřbitov na pražských Olšanech poměrně zaplněn. Jiný všední den by se v tuto dobu zde proháněl vítr a několik zbloudilců by hledalo hroby svých blízkých. Všiml jsem si, že na hrobu chybí mince, kterou jsem kdysi našel. Protože věřím, že nalezené peníze přinesou jako dar štěstí, položil jsem ji na okraj hrobu. Ležela tam bezmála rok netknutá až do Dušiček. Místo ní jsem položil dvoukorunu - snad vydrží do dalších svatodušních svátků, pak dám pětikorunu a tak dále přesně podle inflace. To je vše, v co dokážu skutečně věřit. Vážím si těch, kteří se u blízkého Chrámu Zesnutí Přesvaté Bohorodice modlí a dokáží věřit v Boha.

Ve stejný dušičkový den byly publikovány články, že pravoslavný Chrám Zesnutí Přesvaté Bohorodice na Olšanech se má zavřít. Nedalo mi to a šel jsem do kostela se zeptat, zda to skutečně je pravdou. Kostel ve čtyři hodiny odpoledne zel prázdnotou. Koupil jsem svíčky, zapálil, snažil se modlit k sv. Nikolovi v rohu před sakristií. Upíral jsem zrak, co to dalo o plameny svíček. Pak jsem se pokřižoval a šel k paní, která prodává svíčky. Česky s ruským přízvukem mi sdělila, že přišla na církev pro chování věřících stížnost od jakési paní, která se vydává za zástupce zdejších Rusů. Ptám se, zda si ji zvolili. „Ne, nezvolili,“ zněla odpověď a pak dodala, že tato zástupkyně Rusů do kostela nechodí, jen občas se před ním objeví.

Kdo je paní „stěžovatelka“? Jde o paní E. Č., zástupkyni ruské menšiny v Radě vlády pro národnostní menšiny. Podle jejího rozhovoru pro web Forum24 vyplývá, že se zastupkyní stala na základě pohovoru, ve kterém uvedla „že i přes vzájemné neshody (s dalšími ruskými spolky) je potřeba hledat body, na kterých se mohou dohodnout.“ Dodala: „Základem pro možné společné akce je pravoslaví.“ Dále však tvrdí, že ze strany ruských spolků zájem chybí. „Jsou uzavření do sebe,“ říká ve zmíněném rozhovoru. Čteme-li rozhovor dále, je evidentní, že neshody jsou povahy politické. Například o jedné skupině říká: „Je to určitá skupina, kterou znám ještě z doby, kdy jsem se podílela na organizaci iniciativy Pražský Majdan, která šíří povědomí o napadení Ukrajiny, vystupuje na její obranu a organizuje pomoc.“ Dále také uvádí: „Je to ale i pan poslanec Foldyna, který na mě zaútočil v televizním pořadu Máte slovo.“ Z jejích slov vyplývá, že odpůrci jsou „sympatizanti Kremlu, který v Rusku zlikvidoval právní stát a stejné rozkladné tendence podporuje i v České republice“.

Zdá se, že za uzavřením kostela nebudou jen motivy zmiňované v médiích a o kterých E. Č. pro Český rozhlas také mluví: „Z krypty udělali skladiště, v kapli neustále hoří svíčky, a to poškozuje vzácné fresky. Skupují hroby a staví tady nevhodné a nevkusné náhrobky jak v Ruské federaci. Oni to tady okupují.“ K tomu Jiří Knitl z Hnutí Praha sobě má stejný názor a říká: „Pravoslavná církev si to tu obsadila a ostatní přestávají mít možnost v klidu vzpomínat a uctívat svoje zemřelé. Ve výboru jsme doporučení na změnu smlouvy odhlasovali jednomyslně.“ Navíc dokonce Deník N píše, že se: „v kryptě u hrobů konaly hostiny.“
Články ale nepůsobí zcela věrohodně. Například jejich autoři zaměňují kryptu s kaplí nebo zveřejnili osm let starou fotografii údajné „hostiny“ v kryptě, aniž by se zajímali o obřady pravoslavné církve. Na snímku je mitropolita u obřadu agape, který se tehdy odehrál (nyní se koná v jiných prostorách). Tento obřad znamená, že po liturgii jsou pozváni někteří věřící, aby společně užili „prosfory“ (chléb a víno), a to významově jako symbol křesťanské lásky a jednoty. O tom zřejmě E. Č. a další nemají ani pojem. Stejně, když si stěžují na „stan“ nad vchodem do kostela nebo stánky s prodejem. Jde ve skutečnosti pouze o stůl, u kterého jsou prodávány svíčky a stanem je míněna plachta, která v létě slouží při venkovní bohoslužbě, aby nepršelo na obřad. Pravdou v článcích je, že věřících přibývá a církev se snaží všem vyhovět.

Celý případ je chaotický, nesmyslný a škodí věřícím pravoslavné církve v Čechách. Prvořadě je chybou, že majetek pravoslavné církve, který byl znárodněn, nebyl církví po roce 1989 vrácen. Kostel i pozemky, které pravoslavní dříve zakoupili, patří od roku 1948 stále státu. Další chybou je, že český stát umožnil, aby na jeho území se řešila vnitřní politika Ruska. S tím souvisí argument, že zdejší pravoslavná církev podle paní E. Č. sympatizuje s Kremlem. Pravoslavná církev by zde měla působit jako sjednocující celek, již vzhledem k tomu, že zde zastupuje nejen Rusy a Ukrajince, ale další národy především Balkánu. Nezdá se, že by u pravoslavného kostela na Olšanských hřbitovech vznikaly spory, spíše naopak a rozhodnutím úřadů dochází k narušení této vzácné vzájemné komunity.

Kolikrát jsem stál u hrobu a slyšel, jak chór několika národů společně zpívá. Díval jsem se do prázdna, abych si přiblížil své blízké. Záviděl jsem davu před kostelem jeho víru, že se dokáže modlitbou ke svým blízkým přenést. Jejich zpěv mě nikterak nerušil. Sepnul jsem tři prsty, znak pravoslaví a pokřižoval se…

Data:

Podle statistik je jenom v Praze kolem 100 tisíc Rusů a Ukrajinců (neoficiálně jich je více). Ví se, že Pražané nejsou naklonění stavbě nového pravoslavného kostela – viz 1400 podpisů obyvatel Vršovic proti jeho stavbě v roce 2008.

Zde jsou pražské pravoslavné kostely:

Chrám Zesnutí Přesvaté Bohorodice na Olšanech

Katedrální chrám sv. Cyrila a Metoděje a kaple sv. Gorazda v Resslově ulici v Praze 2

Chrám sv. archanděla Michaela, dřevěný kostelík v Kinského sadech

Kaple svatého Mikuláše se nachází v Bubenči, v Rooseveltově ulici č. 29

Chrám sv. velkomučedníka Jiřího Vítězného na pozemku Velvyslanectví Ruské federace, s adresou

Korunovační 34 v Bubenči, bohoslužby jsou otevřené veřejnosti

Kaple Všech svatých Země české v ulici V Jámě (hotel ICON) není volně přístupná, personál hotelu však ochotně umožní vstup

Chrám Zvěstování přesvaté Bohorodice v ulici Na Slupi