Stejně jako u nás prožíváme politicky rozdělenou společnost, není tomu jinak v Srbsku. Nečekaný zážitek se uskutečnil včera na stadionu Crvene Zvezdy zvaného Marakana v Bělehradě, kde se hrálo utkání Evropské ligy s dánským klubem FC Midtjylland (0:1). Fanoušci rozvinuli pro kopanou neobvyklý transparent: „Podpořte profesora Miloše Koviće“ (viz obrázek).

Jde o profesora novodobé historie na Bělehradské univerzitě, kterému hrozí vyhazov ze zaměstnání. Důvodem je, že podle osnovy filosofické fakulty jako přednášejí profesor „nevykonává nestranně svoji profesi“ a jeho chování „má vliv nebo může mít vliv na danou profesi“. Dále podle kodexu filosofické fakulty „existují důvody zadávající pochybnost o jeho nestrannosti.“ Média popisují, že jeho „vina spočívá v tom, že jako profesor moderní historie odmítá studentům fakulty přednášet historii podle NATO, podle jejíž ideologie jsou pouze Srbové odpovědní za dění na teritoriu bývalé Jugoslávie. Stejně tak odmítá přednášet historii v duchu haagského tribunálu, podle kterého jsou Srbové aktuálními viníky a musí strávit 12 let ve vězení. Přitom za chorvatskou vojenskou operaci „Oluja“ (Bouře) a za útok na Kravici, srbskou vesnici v Bosně nenese nikdo odpovědnost.“ Za profesora Koviće se postavila nejen srbská média ale také studenti s mnoha významnými osobnostmi mezi, který je pro nás známý režisér Emir Kusturica.
Z výše uvedené ale také vyplývá, že existují rovněž Srbové (vedení univerzity), kterým se nelíbí zmíněný přístup profesora Koviće. Najdeme je mezi některými představiteli opozice. Nelze si však představit, že by tito politici byli pro uznání Kosova nebo pro doživotní vězení přívrženců Miloševićova režimu. Pro ilustraci jiného v ČR spíše neznámého názoru je včerejší vystoupení opozičního politika bývalého srbského prezidenta a současného předsedy Sociálně demokratické strany Srbska Borise Tadiće. Je zatím větším vážným kandidátem proti Vučićovi v jarních prezidentských volbách. Boris Tadić má v dnešním bosenském deníku Avaz rozhovor, který pro nás představuje a reprezentuje určitý opoziční pohled.
„Když jsem byl prezidentem setkal jsem se s velkou nedůvěrou jak v Bodně a Hercegovině, tak v Chorvatsku. Musel jsem tomu čelit,“ říká pro deník Avaz v úvodu Tadić, když vzpomíná na poválečné období. Uvádí, že bohužel v roce 2004, kdy se snažil o změnu společně s Chorvatem Ivo Josipovićem a za bosenskou komunitu s Sulejmanem Tihićem, tak tato politika usmíření rychle vzala za své a vše se vrátilo do starých kolejí vzájemného neporozumění.
V rozhovoru vystupují protiklady současné politiky západního Balkánu, ke kterým se Tadić vyjadřuje. Kritizuje přístup bosenských politiků, kteří se vyjádřili pro uznání nezávislosti Kosova a přitom jim nedošlo, že otevřeli dveře k prohlášením představitele bosenských Srbů Milorada Dodika o nezávislosti Republiky srbské. „Tím se stalo, že má Dodik mezi bosenskými politiky sobě rovné,“ říká Boris Tadić. Dodává, že je naprosto neslučitelné, aby Dodik spojoval existenci Republiky srbské se svojí existencí. „Považuji Dodikovu politiku za velice nebezpečnou a myslím, že není důvod, ke zvyšování napětí,“ reaguje Tadić na skutečnost, že srbský člen bosenského předsednictva mluví o stažení Srbů z vojenských sil Bosny a Hercegoviny a vytvoření samostatné armády Republiky srbské. Bývalý srbský prezident nakonec Dodikovu politiku přirovnává k politice, kterou praktikují lídři v Maďarsku, Polsku a Turecku. „Je to nemoc, která vládne světem,“ říká Tadić.
Na dotaz o upřímnosti politiky Srbska vůči Bosně a Hercegovině Tadić odpovídá: „Když se mě ptáte, do jaké míry je Vučićova politika vůči Bosně upřímná, tak nevěřím, že je upřímný i vůči Srbsku samotnému.“
Nakonec se Tadić zmiňuje o myšlence „srbského světa“, to je názor, že je potřeba podpořit Srby, ať žijí kdekoli s jejich propojením. Srbský ministr vnitra Aleksandar Vulin, největší zastánce myšlenky, to vyjádřil slovy: „I Německo se sjednotilo. Jednejme pomalu. Věřím v mírnou cestu. Bez jakéhokoli třeba i slovního ataku.“
Takové chápání srbství Boris Tadić kritizuje: „Takový koncept nemůžu podpořit. Je to replika ´ruského světa´, což je myšlenka vzniklá v naprosto jiné dimenzi. Představte si, že v reakci na srbský svět vznikne chorvatský nebo bosenský svět.“ Místo tohoto konceptu Tadić podporuje myšlenku a ideu „Otevřeného Balkánu“, což je jakýsi ´Schengen´uvažovaný mezi Srbskem, Severní Makedonií a Albánií.
Jestliže se v Čechách mohou někomu zdát myšlenky Borise Tadiće sympatické, není tomu tak v Srbsku. Zde považují Tadiće za vyhaslého politika, který nemá zemi již co nabídnout. Stále více se opoziční proud spíše přiklání myšlence nového dřívější politikou nepošpiněného politika. Za všechny to vyjadřuje jeden čtenář pod článkem, který se zabývá tím, zda Tadić může sjednotit srbskou opozici. Čtenář napsal: „Dejte pokoj s neúspěšnými politiky a navrátilci. Podívejte se, kdo v Černé Hoře zaměnil nejdéle sloužícího evropského politika Djukanoviće. Jsou to mladí a vzdělaní politici!“