Když se v březnu 2021 v Suezském průplavu vzpříčila obří kontejnerová loď Ever Given bylo lidem od moře a lodí jasné, že selhala jedna profese – lodní pilot nebo také přístavní pilot či lodivod. Jde o starou profesi, existující od dob, co lidstvo se začalo plavit na velkých lodích.

Přístavní pilot je člověk, který dobře zná dno přístavu, jeho pobřeží, místní klimatické podmínky, příliv, odliv a pochopitelně možnosti ovládání i největších obřích lodí. Loď brzdy nemá. Své by o tom mohl vyprávět legenda přístavu v Rijece Čedo Sochor, dnes důchodce. Byl dlouholetým pilotem a zakladatelem firmy Croatia Pilot. „Když jsem začínal, měl jsem pocit, že kapitáni lodí i důstojníci se na mě dívají přezíravě, ve stylu – co nám bude říkat, jak proplout do přístavu,“ říká Čedo Sochor a naráží na věčnou rivalitu mezi kapitány lodí a piloty. Platí pravidlo, že kapitán má poslední slovo, velí lodi a pilot je jakýmsi poradcem, přestože v danou chvíli na kapitánském můstku přebírá velení. Nyní se vyšetřuje, kdo měl při havárii lodi Ever Given v Suezu poslední slovo.

Turista si práce přístavních pilotů ani nevšimne. Pozoruje jen, jak lodě tiše do přístavu vplouvají a vyplouvají. Také piloti jsou tiší neviditelní hrdinové přístavů. V Chorvatsku jich je asi třicítka a jsou to vesměs lidé s velkou zkušeností o přístavu, ve kterém pracují. Leží na nich zodpovědnost nejen materiální, ale také za životní prostředí. Na nich záleží, co po lodi v přístavu zůstane, když odpluje. Čedo Sochor komentuje, že nejen lodě jsou různé velikosti, vybavení, ale také jsou v různém technickém stavu. U velkého tankeru nebo velké nákladní lodi může být ekologická škoda obrovská. Proto je jejich práce vysoce hodnocená. Například lodivod v přístavu v Los Angeles má roční plat až dvě stě tisíc dolarů.

Loď, kterou pilot řídí do přístavu, přebírá již na širém moři. Připluje k ní v malém člunu a po žebříku, stejně jako v Bibli Jakub, leze do nebe na vysokou ohromnou loď. Leze za každého počasí, ať pálí slunce, je tma, prší nebo „puše bura“. Někdy je to až desetimetrový žebřík a je kluzký jako skluzavka. Vše se odehrává při určité rychlosti obou lodí, člunu pilota i obří lodě, neboť ta zastavit nemůže. Pilot připlouvá na volání a dnes je to po internetu například: „Zadar pilot, Zadar pilot, this is Gongora, Gongora calling, come in, please, over“. Angličtina i výslovnost místa přístavu je všelijaká, vždyť loď řídí kapitáni také z Číny, Pákistánu nebo z Peru. Pilot vyráží na loďce z přístavu vstříc lodi, která veze kdovíco od obilnin, přes lidi až po nebezpečné chemikálie. Lodivod má v hlavě stres, jak provede loď bezpečně do přístavu úskalím mělčin, mořských proudů, když obr nemá brzdy a těžko naráz můžete vhodit zpátečku. Navíc vidíte, jak se kapitán lodě vedle vás modlí a křižuje. Piloti jsou sice páni přístavů, ale prožívají stresové okamžiky každý den. Není divu, když gastroenterolog u nich konstatuje, že dotyčný má vředy na žaludku nebo dvanácterníku. Zastavit obří tanker se měří na míle a sebemenší chyba lodivoda v jeho odhadu brzdné dráhy supertankeru má za následek milionové škody. Vylučování hormonu stresu u přístavních pilotů je „normální“ a psychoneuróza je běžnou diagnózou. Mnozí se pak přiznají k „samoterapii“ alkoholem a kouřením. Jediné co proti jiným mořským vlkům mají za výhodu, že spí doma a nikoli na lodi. Nemohou se zato chlubit jako druzí námořníci překonanými dlouhými mílemi na oceánech a nevystupují z lodě ve slavnostně vyžehlené bílé uniformě s prýmky. Budete-li někdy přihlížet, jak připlouvá nebo vyplouvá obří loď, vzpomeňte si na přístavní piloty, o kterých námořníci říkají, že jsou anděly s mokrými křídly.