Stědrovečerní večeře ve Splitu může být vskutku velmi bohatá. Je z čeho vybírat. Jsou zde ryby, které potkat v moři, tak je strach o nohy, jako u ryby česky nazvané ďas mořský („grdobina“ - na snímku v porovnání s rukou). Ve splitské rybárně si tyto „potvory“ může člověk prohlédnout zblízka nebo dokonce si je dopřát k večeři. Grdobina se prodávala 260 kč za kilo a rybářům trvalo nejméně půl hodiny, než se jim podařilo třicetikilového ďase vytáhnout z moře.
Splitské rybárně pod vrchem Marijan bude v dubnu příští rok 132 let. Záznam o prodeji ryb ve Splitu je daleko starší a to z roku 1312. V městském Statutu se píše: „Rybáři jsou povinní prodávat rybu téhož dne, kdy ji dovezou do přístavu. Ryby musí prodávat pouze na rybím trhu a ve stoje.“ Jinde se píše o tom, že rybáři z prodeje museli městu odvádět osminu ze zisku. Když se zdejší území dostalo z rukou Benátčanů pod Rakousko-Uhersko, prameny konstatují, že místní rybářství bylo v zuboženém stavu a rybáři se stali chudinou. V Dalmácii se vžilo přísloví: „Rybářova žena žádným darem nepohrdne.“ Zatímco dříve se ryby prodávaly v místních rybárnách a na nábřeží, v roce 1890 byly vybudována velká rybárna podle projektu Ante Beziće. Pro tehdejších 15 tisíc obyvatel se rybárna chlubila třiceti prodejními místy. Co Splitu záviděla jiná města, bylo, že díky stavbě v blízkosti sirných pramenů nebyly v rybárně mouchy. To platí dodnes.
Během druhé světové války rybárna utrpěla bombardováním a v loňském roce trpěla koronavirem, když byla zavřená. Letos rybárna je v běžném provozu a konal se zde v říjnu tradiční festival středomořské kuchyně „Taste the Mediterranean.“ Splitská rybárna se má dočkat novější budoucnosti, kdy bude spojena s velkou tržnicí - Pazar. Projekty již několik let existují a zatím se ve městě bohatém historií provádí na místě tržnice archeologické práce.
