Zvonimir Škvorčević je v Chorvatsku jeden z nejznámějších správců majáků. Často dává rozhovory médiím. Říká: „Počítám schody 181, 182, 183… na vrchol majáku. Znám to tu zpaměti a mám každý schod v hlavě.“ Stoupá po dřevěných schodech, odpočívá a to dřív nemusel, i když nahoru nesl kanystr s petrolejem. Vyjde nahoru, i když nemusí. Dnes je vše automatika, elektrika. Světlo se „samo“ zapíná i vypíná. Mává z balkonu na loď v dálce, i když ví, že ho nikdo neuvidí, zato uvidí světlo jeho majáku.

Správcem majáku je skoro třicet let a pamatuje, kdy ve směnách hlídali přes noc světlo, aby nezhaslo. Na majáku také žili až tři rodiny a na práci tak nebyl sám. Spali a střídali se po dvou hodinách. Když začínal panovala o této práci romantika. Za tu dobu se vše změnilo i manželky. Za tu dobu má již třetí. Asi to něco vypovídá o jeho práci. Dříve na maják jen málokdo zavítal, ale dnes se z toho stala turistická atrakce. Ubytování a starost o turisty dnes patří k práci správce. „Mám ale raději, když není hlavní sezóna, to je méně turistů,“ vykládá Zvone Lanterna, jak mu zdejší přezdívají. Lanterna je chorvatsky maják. V sezóně se s turisty hodně namluví a naodpovídá na spoustu dotazů kolem majáku a své práce. Také ale v létě přijede hodně přátel a známých. V zimě je to jen o životě s rodinou a místními obyvateli. Když se ho novinářka chorvatského rozhlasu zeptala, jak snáší zimní nepohodu odpověděl, že nepohoda je něčím pro něj zcela normálním, na co si za léta zvykl. Místo dřívější údržby světla, má dnes na starosti údržbu budovy, drobné opravy, lakování oken, malování místností a starost o turisty.
Změna práce správce majáku souvisí s tím, co se včera odehrálo na majáku Sušac (na snímku) v souostroví Lastovo. Správce zjistil, že se turisté večer nevrátili z túry po ostrově. Jejich mobily byly navíc nedostupné. Před desátou večer zavolal o pomoc policii do Dubrovníku. Policie při plavbě k Sušaci přibrala na palubu devět horských záchranářů ze stanice Orebić. Důvodem bylo, že zachytili zprávu z jachty, jejíž posádka spatřila na jižní straně ostrova Sušac lidi volající o pomoc. Těsně před půlnocí se podařilo záchranářům dostat turisty na palubu člunu a po půlnoci byli turisté v bezpečí.
Na ostrov Sušac Chorvaté lákají, že jde o neprozkoumaný, mystický, fascinující a přitažlivý ostrov uprostřed Jadranu. Nejvyšší hora je Veli Gark (239 metrů). Sice dnes je jediným obyvatelem ostrova strážce majáku, ale antické jméno Choasa a středověké Cazz jakoby svědčily o dřívějším obývání ostrova. Ještě v roce 1953 bylo registrováno 24 obyvatel Sušace. Maják byl zde vybudován v roce 1878. Ostrov je především lákadlem pro potápěče, přestože zde došlo k největší potápěčské tragedii v zemích bývalé Jugoslávie. Tři bělehradští potápěči se v roce 1975 potápěli do hloubky 60 metrů, kde je skála a dále propast 120 metrů. Již nevyplavali. Dva dodnes nebyli nalezení.