PŘEDVÁNOČNÍ ZPOVĚĎ

Kdo má rád Dalmácii, rád se zaposlouchá nebo začte do zdejšího zpěvného nářečí, občas opepřeného italštinou. Zde je povídka s trochou jejich slov, aspoň v nadávkách. I to stojí zato… Autorem „Božične ispovide“ je Viktor Ivančić, který žije ve Splitu. Je jedním ze zakladatelů dnes již neexistujícího slavného politicko-satirického týdeníku „Feral tribune“. Je sloupkařem a přispěvatelem mnohých médií bývalé Jugoslávie a napsal několik knih. Níže je jeho povídka „Předvánoční zpověď“.

Jsem žákem třídy 3.A a moje matka má ve zvyku před Vánoci zajít ke zpovědi do kostela Gospy od Cukra. Zamířila si to ke zpovědnici. Za mřížkou seděl známý fra Ive.
Matka řka: „Pochválen Ježíš Kristus a panna Maria!“
Fra Ive zamumlal: „Jo, tak to mám nejraději, lidi co přijdou ke zpovědi jen na Vánoce...“
Matka na to: „A co jako?“
Fra Ive: „To znamená, že seznam hříchů se táhne do nekonečna jako dluh chorvatské státní kasy. Zpověď dopadne déle, než dohady ke složení nové vlády. Myslíš si dcero moje, že biskupství mi platí za přesčasy?“
„Co jsem zhřešila ale nestojí za řeč. Pane velebný je toho málo, skoro nic… Možná nechtěně jsem obvinila pannu Marii, pána Boha, ale nic víc,“ řekla matka.
Fra Ive se narovnal a říká: „Jo, a teď bys chtěla odpustek - pár otčenášů a honem domů, co? To jste mi pěkně vykutálená paní!“
„Tak dobrá, přiznávám, že jsem se provinila hanobením panny Marie a Pána Boha a ještě navíc jsem lhala...“
Fra Ive na to: „Jinak celý čas odříkáváš otče náš a čteš žalmy? Upozorňuji tě, že lhaní ve svatostánku je největším hříchem! Všemohoucí nemá smilování.“
Matka se odhodlala: „Dobře, dobře musím ještě přiznat, že jsem byla nevěrná...“
Fra Ive pln zájmu natočil se více ke své ovečce: „No, safra? Klamala jsi manžela?
Matka pískla: „Ano, velebný pane! Kaji se za to!
Fra Ive potichu: „Jde o závažný hřích, do perkeletu hříšného, jebate ćuk! Musíš mi to vše pomaloučku popsat.“
„Co je na tom k popisování, velebný pane! Dejte mi rozhřešení a budu prosit a modlit se k Bohu, aby mi odpustil,“ říká matka.
Fra Ive se naštvaně obrátil k mřížce: „To si snad nemyslíš, že pán Bůh je nějaký kávovar: Hodíš mu minci a on ti vyplivne rozhřešení? Tak to nechodí drahá dcero. A co, detaily, detaily...“
Matce stoupl tlak: „Co s tím mají společného detaily, velebný pane?“
Fra Ive zvedl ukazováček: „Ďábel spočívá v detailu. Abych ti mohl dcero odpustit hřích, musí všemohoucí vyslyšet všechny detaily. Jak jsi se spustila… jak si oklamala manžela?“
Matka vzdychla a řekla: „Ajme, ajme... Odkud mám začít...“
„Tak začni od toho, kolikrát se to opakovalo,“ povídá fra Ive a matku to nadzvedlo. „Jak kolikrát? Jednou, co vás to napadá!“
Fra Ive na to: „Dobrá, dobrá, musel jsem se zeptat.“
Matka z plných plic vykřikla: „I když jsem v slabé chvilce zhřešila, neznamená to, že jsem snad nějaká kurvička nebo coura!“
„OK, ok, nemusíš se rozčilovat… Teď pomalu popiš, jak si zhřešila,“ říká na usmířenou fra Ive.
Matka opět vzdychla a říká: „Ajme, ajme, nevím, jak začít...“
„Začneš s tím, že řekneš s kým jsi zhřešila.“
Na to matka: „S pračkou na praní!“
Fra Ive se významně naklonil k mřížce, která je oddělovala: „To mě chceš zajebavat?“
Matka s údivem: „Proč bych vás zajebavala velebný pane?“
Fra Ive naštvaně: „Šta me omda prcaš s pračkou? Myslíš si snad, že svatá zpověď je nějaká zajebancija?!“
„Lipo vam to velečasni říkám. Manželovi jsem řekla, že chcípla pračka a že musím jít koupit novou. A ona nechcípla, rozumíte lipo velečasni. Copak on do háje vůbec ví, jestli pračka je nebo není rozbitá? Dyt kristapána ji nikdy ani nezapnul! Když jsem přišla z práce, říkám mu, že jsem koupila novou pračku a že tu byl meštar ji namontovat! A já jsem si za ty šolde za novou pračku koupila zelenou koženou bundičku:“
Fra Ive se ve zpovědnici napřímil a povídá: „Ve jménu otce syna a ducha svatého...“
Matka se prosebně nakloní k mřížce: „Dva měsíce jsem o té kožené bundičce snila, velebný otče. Nemohla jsem to vydržet, blažená panno Marie. Nikdy by mi ten mizera nedal ani půl kuny, nikdy, nikdy!“
Fra Ive ztratil trpělivost: „A co mimomanželský sex!“
Matka zkřivila obočí: „Mimomanželský sex?“
Fra Ive zaržál: „Vždyť mi sakra říkáš, že jsi manžela oklamala.“
„Vždyť jsem vám právě popsala, jak jsem ho oklamala: A pouze jednou,“ říká matka.
Na to fra Ive: „Ja tomu ne mogu virovat, majkemi…“
A matka? „Tak dobrá, bylo to dvakrát, ať při zpovědi nelžu. Na jaře se to stalo se žehličkou!“
Fra Ive otevřel ústa: „Se žehličkou?“
Matka říká? „Ano, řekla jsem manželovi, že nefunguje žehlička a propašovala jsem mu pohádku, že jsem musela pořídit novou. Dyť kristapána ten hlupák ani neví, jak žehlička vypadá! Místo žehličky jsem si koupila parfém! První liga – Ocean blue.“
Fra Ive byl za mřížkou zticha, jen vrtěl hlavou.
Matka se rozplakala - tuta forca. Skrze slzy breptala: „Vím, bylo to přespříliš, velebný pane. Sama sobě jsem odporná! Chovám se jako nejhorší čubka. Nikdy ho již neoklamu, přesvatá panno Marie! Kdybych ještě někdy řekla, že v domácnosti nám něco nefunguje, tak strila božja, ať mě zasáhne. Odmodlím tři sta otčenášů a zdrávasů, jen aby mi pan Ježíš odpustil všechny hříchy. Snad bude lepší, abych se v pekle smažila, když jsem taková škovaca (smetí), jadna ti sam…“
Fra Ive vybuchl: „Aj, aj, nemoj tu cendrat (hysterčit)! Čekal jsem při zpovědi poněkud živější dialog, že si popovídáme o jeban… o mimomanželském sexu a takových záležitostech. Ne, že tu budu poslouchat pizdarije o pračce nebo kolínské!“
Matka začala skučet: „Dovolte, velebný pane byl to parfém Ocean blue!“
Fra Ive povzdechl: „Majke mi isukrstove, to jsem ještě ve své farnosti nezažil! Všichni jsou nemocní ze své zdrženlivosti, pane Bože! Jebeš takvu farnost, kde je největším hříchem koupit si nějaký hadr nebo kolínskou, Přicházíte mi do zpovědnici čistí jako svatý Petr do politiky!
Matka se zavzlykala: „Neutěšujte mě velebný pane, jsem připravená nést pokoru.“
Fra Ive se zeptal: „To tvůj manžel je totalni imbećile, když nepoznal, že pereš prádlo ve staré pračce?“
„Otče blahosklonný, on vůbec neví, jak pračka vypadá. Vůbec se nezajímá o domácnost,“ říká matka a fra Ive na to: „To si ani nevšiml, že máš novou zelenou koženou bundu?“
Matka se rozčíleně otočí: „Nemojte me zajebavat, velečasni! On se na ženkou ani nepodívá. Mohu na sebe nalít litry parfému Ocen blue, s ním to nehne. Chodí kolem mě, jako bych byla pračkou na praní já.
Fra Ive říká: „U jebate irud… dobře dcero moje, jak můžeš mít takovou trpělivost, že se kvůli takovému total imbećile, hezky oblékáš a navoníš?“
Matka na to říká: „Velebný pane, to byste mě rozesmál. Nejsem blázen, abych to dělala kvůli takovému lůzrovi!“
„Tak prosím, kvůli komu,“ zeptá se nestydatě a zvědavě fra Ive.
„Tak přece kvůli milenci,“ odporoučí se matka ven dveřmi kostela.