Ćiro neznamená chorvatsky to, co znamená česky. Když toto jméno vyslovíte v zemích bývalé Jugoslávie všem je jasné, že nejde o indiánský účes, ale o fotbalistu – trenéra Čiro Blaževiće.

Křestním jménem je Miroslav, tak na něj volali snad jen rodiče. Když byl malý, kluci mu začali říkat Ćiro podle jména jakési loutky. Mamince se to nelíbilo. On sám myslel, že má od přezdívky klid, když začal kopat za Dinamo Záhřeb a spoluhráči ho oslovovali „Blaž“. Pak na fotbal do Záhřebu přijeli kluci z rodné Bosny a volali na něj „Ćíro, Číro...“ a to mu to navěky zůstalo.
Mimochodem, Blažević se proslavil fotbalem, ale málo se ví, že začínal s lyžováním. Byl prvním Bosňákem, který v lyžování porazil Slovince na celorepublikových závodech. V roce 1952 na byl ve svých sedmnácti letech na běžkách za reprezentaci Travniku první v závodě na deset kilometrů. O dva roky později zavítal za příbuznými do Záhřebu, zde potkal travnického fotbalového trenéra, který ho zavedl do Dinama. Blažević se od lyžování přeorientoval v devatenácti letech na fotbal. Hrál za Rijeku, dále pokračoval ve Švýcarsku za Sion a Moutier. V jednatřiceti pro problémy s kolenem skončila jeho hráčská kariéra a stal se trenérem.
Kariéru začal s trénováním také ve Švýcarsku ve Vevey a v roce 1976 se dokonce stal dočasným trenérem na dvě utkání švýcarské reprezentace. Vrátil se do Chorvatska, kde nejdříve trénoval Rijeku a konečně nastala jeho hvězdná kariéra s Dinamem Záhřeb, které v roce 1982 dovedl k titulu. Dinamo na titul čekalo dlouhých 24 let. Úspěch s Dinamem ho předurčil pro funkci reprezentačního trenéra, kdy vedl Chorvaty od roku 1994 do roku 2000 s bilancí 36 vítězství, 22 remíz a 15 porážek. To vyvrcholilo v roce 1998, kdy Chorvatsko získalo bronzovou medaili na MS. Svoji trenérskou kariéru zakončil v Zadaru v roce 2014.
Dá se říci, že Čiro Blažević vytvořil úspěchy chorvatské reprezentace, které slaví dodnes, a nejen co se týče hráčů ale také trenérů. Současný trenér Dalić často říká, že Ćiro byl jeho vzorem a učitelem. Proto se o Blaževićovi říká, že je trenér trenérů. Měli ho rádi po celé bývalé Jugoslávii. Jedině narazil v Crvene Zvezdě Bělehrad, kde měl být trenérem, čehož by si byl velmi považoval. K tomu řekl: „Do háje, Cvetković a Djajić řekli – copak Chorvat může u nás trénovat… Ať si to řekli, nemám jim to za zlé. Mám rád lidi a nedělám mezi lidmi rozdíl. Můžu říci, že se mi to vyplatilo.“
Proto měli a mají všichni Blaževiće rádi. K chorvatským trenérům, což platí především pro Blaževiće, napsal Milan Buloh, český hráčský skaut, který často pobývá v zemích bývalé Jugoslávie: „Od Chorvata, který fotbal hrál a kterého fotbal celý život živí, jsem u Jadranu slyšel, že trenér chorvatské reprezentace je pochopitelně pracovitý odborník, ale především je v jednání s lidmi jeden z nejslušnějších lidí, jaké si můžete představit. Stejně slušně jako k hráčům se údajně chová ke všem lidem od uklízeček a údržbářů na stadionu až po prezidentku země… umění jednat s hráči jako s osobnostmi údajně stojí za úspěchem chorvatského týmu.“

Čtěte: 

Legenda chorvatské i světové kopané Ćiro Blažević se loučí nejen s kopanou. Trpí zhoubnou chorobou