„My Albánci z Chamerie (Chaonové) nechceme pomstu, nechceme změnu hranic, chceme omluvu, abychom mohli odpustit a oba národy jsme mohli žít společně v míru. Chceme se vrátit a žít ve svých domovech. Jsme mírumilovní,“ řekl Shpetima Idrizi, vůdce strany Cham za potlesku pokojného davu několika tisíc Cham Albánců. Sešli se u brány areálu, kde se nachází řecké velvyslanectví. Jde o popis shromáždění demonstrace před třemi lety.

Včera opět došlo ke shromáždění Cham Albánců a to před rezidencí albánského prezidenta, kde se uskutečnila výstava fotografií vážící se k potlačení a vraždění tohoto albánského etnika z provincie Epirus. Cham Albánci mluví o genocidě nad zdejšími muslimskými obyvateli žijícími v provincii rozdělené mezi Řeckem a Albánií. Na výstavě mimo fotografií jsou mapy a text obviňující Řecko z genocidy nad obyvateli zvanými Chaonové a viní Řecko z okupace albánské provincie. Proti výstavě podalo řecké ministerstvo zahraničí nótu a požaduje vysvětlení od albánského prezidenta Ilira Mety. Ten měl údajně výstavu si prohlédnout a projevit s expozicí svůj souhlas.


BOHEM ZAPOMENUTÉ A POLITIKY UTLAČOVANÉ ETNIKUM CHAM ALBÁNCŮ
Muslimští Chaonové žijící v Epirusu se během Balkánských válek v roce 1912 náhle ocitli v Řecku, odříznuti od zbytku Albánie. Region se na sklonku druhé světové války na podzim roku 1944 po ústupu Němců z Řecka dostal do krvavé občanské války. Britská armáda zajišťující Jónské moře v oblasti Epirusu podporovala řeckého generála Napoleona Zervase, který nad regionem převzal kontrolu. Byl členem Národní republikánské řecké ligy – EDES, která byla největší nekomunistickou odbojovou skupinou, která se zapojila do vyhnání Cham Albánců z Řecka.
Dnes Chaonové popisují akce spáchané příslušníky EDES: „Oddíly se staly pověstnými svými brutálními etnickými čistkami nad Albánci v Chamerii od června 1944 do března 1945. Muže z Cham etnika považovali za kolaboranty s Italy a Němci. Několik tisíc mužů, žen a dětí z Chamerie pak našlo svou smrt během nájezdů EDES. Tyto jednotky vstoupily 27. června 1944 do města Paramithia a zabily asi 600 muslimských Chamů – mužů, žen a dětí – v orgiích násilí. Mnoho obětí bylo před zabitím znásilněno a mučeno. Další prapor EDES postoupil další den do Pargy, kde zabili dalších 52 Albánců. Dne 23. září 1944 byla vydrancována vesnice Spatar a 157 lidí bylo zavražděno. Mnoho mladých žen a dívek bylo znásilněno a byly spáchány další zločiny. Bezprostředně poté se prakticky celá cham - populace, bezbranná a šokovaná vydala do kopců a uprchla do Albánie, aby si zachránila holý život. Asociace Chameria v Tiraně odhaduje, že během útoků na vesnice Cham v letech 1944-1945 bylo zabito celkem 2 771 albánských civilistů.“
Válka skončila, ale utrpení Cham Albánců neskončilo. Jestliže byli v albánských horách Bohem zapomenuté etnikum, stali se navíc politiky utlačovaným etnikem. Chamské rodiny dodnes vzpomínají na nedostatek povědomí a reflexe o jejich osudu. Dodnes si připomínají zločiny, které na nich komunistická diktatura Envera Hodži během 50 let napáchala. Cham Albánci byli pronásledováni, přestože byli antifašisté a byli mezi prvními, kteří založili partyzánské oddíly a bojovali proti fašistům. Represe zesílily v 50. letech 20. století a byli dokonce zbavováni občanství. Konaly se nechvalně známé procesy proti takzvané „Cham skupině“. Všechny chamské rodiny trpěly diskriminací, perzekucí a vězněním. Cham Albánci si dohromady „odsloužili“ 1500 let vězení a 25 rozsudků smrti. Desítky jich zemřelo ve věznicích a někteří dodnes nemají ani hrob.
„Komunistický režim pronásledoval z absurdních důvodů přes 200 chamských rodin. 30 let po pádu diktatury však rozdělení Albánců z minulosti na menšinu Cham a většinu zůstává problémem,“ uvedl předseda albánské Strany spravedlnosti pro integraci a jednotu (PDIU) Shpetim Idrizi, který trvá na tom, že „historie diktatury zbavila Albánii nejen víry v Boha, patriotismu, ale i vědomí lidské hodnoty.“ Tento stejný politik se svojí stranou dnes chce Albáncům fotografiemi u prezidentské rezidence připomenout smutnou historii části albánské populace.