Na ministerstvu hospodářství v Bratislavě visí mezi ministry portrét zdejšího bývalého šéfa Ľudovíta Černáka. Byl ministrem dokonce dvakrát, vždy v krátkodobě a to v roce 1992 a 1998-1999. Těsně před revolucí, než vplul do politiky se stal ředitelem hliníkárny v Žiaru nad Hronom. Po revoluci byl členem Slovenské národní strany, později členem Demokratické únie a nakonec členem Slovenské demokratické koalice. V politice přes dvacet let již není a ani netouží se do ní vrátit. Byznys ho více uspokojuje. Nyní se zapisuje do historie podnikání v Chorvatsku podobně jako jeho krajan Ivan Mikloš, bývalý slovenský ministr financí.

Ľudovít Černák má za sebou bohatou zkušenost obchodníka, finančníka. Chlubí se, že jeho zásluhou Československá obchodní banka zůstala československá. Nyní podniká se svými třemi syny a má prsty ve zdravotnictví, realitním byznyse, hoteliérství a ve zbrojařství. Nejznámější jeho podnikem je Sitno Holding, který vznikal na základech vojenského opravárenského podniku (VOP) v Novákoch. Sitno Holding má v zahraničí jméno ve farmacii na Ukrajině a v Chorvatsku v realitách.
Jeho syn rovněž Ľudovít k jejich chorvatskému podnikání říká: „Před několika lety jsme začali v Chorvatsku. Postavili jsme a dali do provozu první uzavřený areál privátních vil na pobřeží. Máme nachystané ještě tři až čtyři projekty, které chceme v nejbližších měsících či letech zrealizovat. Chorvatsko má všechny předpoklady stát se do konce desetiletí evropským Karibikem.“
Podnikatelskou rodinu Černáků přitáhl do Chorvatska jeho kolega ministr Ivan Mikloš, který začínal s podnikáním na ostrově Ugljan u Zadaru. Nyní oba bývalí ministři se v Chorvatsku představují jako nejsilnější slovenští investoři, kteří zde podnikají již deset let. Ostrov Ugljan pak považují za ryze slovenský. Z patnácti vil, které zde skupina Sitno Holding postavila tak dvanáct vlastní Slováci. Další projekt je v současnosti ve fázi začátku realizace, a to ve jihovýchodní části ostrova Ugljan. Zde má na pobřeží u Lukobranu na 1800 metrech čtverečních vyrůst unikátní rekreační rezort se sto apartmány a dvaceti pěti vilami (viz snímek).


ÚSPĚCH BUDÍ NĚKDY PROBLÉMY
Zatím slovenským podnikatelům dosud vše hladce procházelo a byznys kvetl. U projektu Lukobran došlo k zádrhelu týkajícího se ceny a slovenská firma byla nařečena, že se podílí na korupci. Počáteční vyvolávací cena za pozemek byla 33,38 eura za metr čtvereční a prodej byl nakonec uskutečněn za 34,88 euro. Okamžitě došlo k napadení ceny ze strany místní opozice, která obvinila obecní úřad a slovenskou firmu z korupce. Místní noviny „Zadarski list“ píše, že stát z prodeje „dostal zelí“, zatímco investor z projektu „vytěží maso“.
Sitno Holding po úspěšném startu na chorvatském pobřeží se cítil silný a úspěšný a pustil se do dalšího ještě většího projektu. Jde o projekt přístaviště Sučuraj na ostrově Hvar určeného pro 250 lodí – jachet. Je to celkem 100 251 metrů čtverečních a výstavba v sobě měla zahrnovat stavbu ochranného valu proti moři, mola, úvaziště, přístupových komunikací, infrastruktury mariny, objektů recepce, technických a hospodářských objektů a dalšího. Jedná se o vládou schválený projekt v hodnotě skoro 400 milionů kun s koncesí na třicet let. Popsaný projekt byl letos na jaře schválen a nyní ale bylo oznámeno, že stát od projektu na nátlak místních upouští. Je to již podruhé. Vláda již jednou v roce 2018 projekt schválila a nakonec zrušila. Místní lidé se odvolávají na ničení přírody a ekologické důvody při velkém provozu. Deník Slobodna Dalmacija ale navíc píše: „Projekt vyvolal u místních velkou bouři zvláště proto, že zájem o výstavbu přístaviště projevil slovenský podnikatel Ľudovít Černák.“
Zdá se, že záměry podnikatelské rodiny bývalého slovenského ministra v Chorvatsku se budou muset mírnit a že vytvořit evropský Karibik nebude jednoduché. Místní zřejmě nemají pochopení pro ideály a myšlenky slovenského podnikatele pro zvelebení zdejšího pobřeží. Zadarský opoziční politik Mario Košta poznamenává: „Stát prodává pod cenou pozemky, stejně jako Brazílie prodává indiánskou půdu.“