Teprve po několika letech po třináctém pokusu byl prodán sarajevský olympijský hotel Igman, tyčící se na stejnojmenné hoře nad Sarajevem. Byl vybudován u příležitosti zimních olympijských her v Sarajevu v roce 1984 v tzv. brutálním stylu socialistické architektury drsného betonu. Za 5,1 milionů bosenských marek ho koupil bývalý bosenský fotbalista Emir Granov se zahraničními partnery a hodlá hotel revitalizovat. Pro bývalého fotbalistu a zejména pro zahraniční partnery jde o odvážný počin, když si myslí, že sem přilákají zahraniční turisty.

Koupě hotelu se odehrává v době, která příliš investicím do budoucna v Bosně a Hercegovině nepřeje. O možném konfliktu nebo o začínající válečné vřavě se mluví na každém kroku. Místní říkají, že vše jim připomíná situaci před začátkem bosenské války. O odvážnosti zde investovat svědčí fakt, že za posledních šest let Bosnu a Hercegovinu opustilo asi půl milionu lidí. Listopadový průzkum OSN ukázal, že téměř polovina zdejších lidí mladších 30 let zvažuje emigraci. Také vysoký představitel OSN pro Bosnu a Hercegovinu Christian Schmidt varoval, že zemi hrozí rozpad. Rozpadu by mělo zabránit pouhých 700 vojáků mezinárodních sil KFOR.
Nad současným stavem si zoufá premiér sarajevského kantonu Edin Forto: „Nemusíme být novým Berlínem, ale můžeme se stát starým Sarajevem. V osmdesátých letech bylo město kulturním centrem. Všichni sem chtěli přijet a pracovat, vytvářet hudbu, divadlo nebo film. Byl tu bzukot. Proč bychom sem nemohli znovu vlít energii?“
Slova představitele sarajevského kantonu zveřejnil britský deník The Guardian 9.ledna, když v tentýž den se oslavovaly v Banja Luce třicátiny vzniku Republiky srbské. V městě se konala vojenská přehlídka a znovu se mluvilo o možném odtržení republiky od Bosny a Hercegoviny. V roce 2015 ale Ústavní soud prohlásil, že 9.leden jako svátek je diskriminací ostatních bosenských národností. O rok později Skupština Republiky srbské rozhodla, že se jedná o sekularizovaný svátek a sama určí, jak ho lze slavit.
V ten samý den ve východním Sarajevu policie zatkla tři Srby, kteří měli záměrně v restauraci zpívat nacionalistické srbské písně a provokovat další hosty.
Bosňané nechtěli zůstat za Srby pozadu a na facebooku organizace zvaná „Zelené barety“ (Zelene beretke) zveřejnila text, v němž vyzývá Bosňany, aby se přihlásili mezi její příslušníky. Jedná se o paramilitantní jednotku bosenské politické strany SDA (Strana demokratické akce). Během bosenské války se jednotka podílela na útoku na vojenskou kolonu Jugoslávské armády v Sarajevu v květnu 1992. Později Zelené barety bojovaly proti jednotkám bosenských Srbů v severní a střední Bosně. Srbové jednotku považují za teroristy, kteří v Bosně útočili na srbské obyvatelstvo.
S událostmi v Bosně souvisí také věta uvedeného představitele sarajevského kantonu Edina Forta. Ten pro britské noviny dále lamentoval nad zdejším nechvalným děním a prohlásil: „Zdá se, že válku vyhráli lidé z vesnic - burani. Městská kultura zde umírá.“ Na to mu odpověděla vysokoškolská profesorka Svjetlana Nedimovićová: „Tak to není, válku vyhráli zločinci a váleční profitéři. Vesničany stejně jako jiné pracující zdecimovali, aby se sami nažrali. Vraťte, co jste ukradli a nesahejte na to, co patří státu… Zkrátka neždímejte sedláka ani dělníka.“
Situace v Bosně a Hercegovině dospěla do stádia, že kdo má peníze je automaticky považován za člověka, který k nim přišel nekalým způsobem.