Nepamatuji se, kolik mi bylo let, když jugoslávská menšina v Praze byla na den oslav vzniku SFRJ pozvána velvyslanectvím do tehdy existujícího kina „64 U Hradeb“ v Mostecké ulici vedle ambasády. Byl jsem dítě a shlédl jsem slavný jugoslávský film Bitva na Neretvě z roku 1969, režiséra Veljka Bulajiće.
Počet obyvatel Černé Hory je menší, než má Praha, necelých 620 tisíc. Čekalo by se, že přibližně 800 komisařů nebude mít se sčítáním problém. Je to malá země, o které Donald Trump prohlásil, že v případě krize nemá smysl, aby padl byť jeden americký voják. Jde ale o zemi s velkými politickými problémy a velkým strategickým významem, která je členem NATO.
Srbská média ještě týden po neslavné komemoraci ze strany velvyslanců Německa Jörna Röhda a Francie Oliviera Guerota se nemohou vzpamatovat ze šoku, který tito dva diplomaté způsobili Srbsku.
Dříve se říkalo tenisu „bílý sport“ a vyznačoval se tím, že byl určen bohatým a elitám. Tenis již mimo Wimbledonu se dávno nehraje jen v bílém dresu a mezi tenisty pronikají kluci a holky z ulice. Do jisté míry viz právě Wimbledon zůstává tenis elitní záležitostí, aspoň se o to Západ snaží.
Vítěznou bitvou Srbů nad Bulhary o třetí nejvyšší horu Řecka na hranici se Severní Makedonií Kajmačkalan (2521 m) se otevřela cesta k vítězství v první světové válce. Ta skončila podepsáním příměří v 11 hodin 11. listopadu roku 1918 ve francouzském Compiègne. Vítězství stálo Srby ztrátu třetiny obyvatelstva.