Nedávno napsal istarský web Istra24: „Ceny bytů na Istrii se zvedly o třicet procent, přesto poptávka je větší než nabídka. Nejvyhledávanějším městem je Rovinj. Ceny luxusních vil ve vnitrozemí šplhají do závratné výšky tři a půl milionů euro.“
Přestože Srbsko od listopadové smlouvy z Visu v roce 1944 na nátlak Winstona Churchila přestalo být královstvím, po pádu Miloševiće se poměrně často na roajalistickou minulost vzpomíná.
Balkánská média si všímají přesunu ruských miliardářů a investorů na Balkán a Turecka. Zatímco Viktor Vekselberg, Vladimir Jevtušenko nebo Sergej Gljadelkin se snaží stále udržet vzhledem k sankcím své investice na chorvatském pobřeží, daleko snadnější to mají ale ruští investoři v Bosně nebo Turecku. Naposledy se psalo o rodině ruského investora Olega Burlaka, který otevírá černouhelný důl v bosenské Republice srbské.
Třetího května se již po několik let schází v Sarajevu na památných místech bojů bývalí bojovníci a dnešní politici. Bohužel každá z válečných stran na jiném místě a navíc jsou všichni hlídáni po zuby ozbrojenou policií. Na to, co se odehrálo před třiceti lety má každá ze stran rozdílný pohled. Pokusme se být objektivní a na základě pramenů popsat, co se přihodilo.
V Záhřebu byl odkryt pomník obětem holokaustu a chorvatského fašistického státu. Způsob uctění obětí chorvatského fašistického režimu za druhé světové války vyvolává v Chorvatsku velkou diskuzi. Pomník byl postaven vedle hlavního nádraží, ze kterého za chorvatského fašistického státu bylo v srpnu roku 1942 posláno 800 chorvatských Židů do koncentračního tábora v Osvětimi.